17 / 124
15
jakémkoli výkladu Boha postrádají ospravedlnění (legitimitu) i smysl, jsou zbyteč-
né, ba škodlivé.
50
Proto i příběhy o Mojžíšovi, Ježíši Kristovi a Mohammedovi, jakož
i Starý a Nový Zákon i Korán, jsou jen institucionalizovanými pohádkami,
51
potažmo
ideologickými nástroji, které byly vytvořeny církevními institucemi k více či méně úče-
lové dezinterpretaci a manipulaci s lidským rozumem a s individuálním a svobodným
vztahem člověka k Bohu.
Deismus vznikl jako
reakce
západoevropských vzdělanců nejen na výsledky převratných vědeckých ob-
jevů, které od konce 15. století začaly vyvracet jedno křesťanské dogma za druhým, ale též na hrůzný vývoj
konfesijního křesťanství v Evropě v 16. a 17. století, konkrétně na tři negativní důsledky reformace a násled-
né (reakční) katolické protireformace:
52
Za prvé, na dvojí
politické zneužití reformace
. Jednak ze strany některých evropských panovníků, kteří
po přestoupení k luterství zestátnili domácí církve, konfiskovali jejich majetek a své vlastní vyznání pro-
hlásili ve své zemi za státní, popřípadě i výlučné, v mezích zásady
cuius regio, eius religio
(koho vláda, toho
náboženství); tak se stalo především v řadě německých zemí, ve Švédsku a v Dánsku, obdobný vývoj pro-
běhl i v Anglii ustavením státní anglikánské církve.
53
Jednak zřízením teokratických republik, ve kterých
v duchu přísného kalvinismu nově zakládané reformované (presbyterské) církve, byť demokraticky volené,
vykonávaly duchovní moc („policii“) v různém spojení s politickými orgány světské moci; tak se stalo ze-
jména v Ženevě za Jana Kalvína, ve Skotsku za Johna Knoxe a v jistém smyslu i ve dvou severoamerických
koloniích – Massachusetts a Connecticut.
54
Teokratické rysy měla i puritánská vojenská diktatura Olivera
Cromwella za anglické revoluce.
55
V očích deistů tak i (původně nadějná) reformace selhala, neboť v řadě
zemí vyústila ve zřízení, které vylučovalo nebo omezovalo náboženskou svobodu a stalo se (byť mírnější)
obdobou katolické církevní organizace.
Za druhé, na
katolickou protireformaci
po Tridentském koncilu (1545-1563), jež zejména v rakouské
monarchii, jihoněmeckých zemích, Španělsku, Francii a italských městských státech vedla – ve spojení
s panovnickým absolutismem – k výraznému posílení papežského, resp. církevního centralismu, obnovení
inkvizice a přísnému náboženskému a intelektuálnímu dogmatismu a netoleranci. M. Koperník stihl včas
zemřít ve stejném roce (1543), kdy publikoval svoje stěžejní dílo „O obězích nebeských těles“, ve kterém
formuloval svoji převratnou heliocentrickou teorii,
56
načež v roce 1616 katolická církev jeho dílo zakázala.
57
G. Bruno, který v návaznosti na jeho teorii vyslovil myšlenku o nekonečnosti vesmíru, však již byl odsouzen
50
TRETERA, I.: op. cit., s. 336.
51
NICOLA, U.: op. cit., s. 340. JOHNSON, P.: op. cit., s. 318.
52
„Deismus vznikl z mnoha příčin. Naznačujeme zde jenom dva základní zdroje: jde o reakci na nábožen-
skou neurčitost a pluralitu současně. Obě reakce lze ilustrovat poukazem na rozkol mezi protestantismem
a katolictvím …“ [BYRNE, P. in: McGRATH, A. E. (ed.) A KOL.: op. cit., s. 73].
53
FRANZEN, A.: op. cit., s. 197, 201-202, 214-216. KINDER, H. – HILGERMANN, W.: op. cit., s. 238,
241. BALÍK, S. in: KINCL, J. a kol.:
Všeobecné dějiny státu a práva
. Praha: Panorama, 1983, s. 221-223.
54
FRANZEN, A.: op. cit., s. 211-212. KINDER, H. – HILGERMANN, W.: op. cit., s. 238, 241. TIN-
DALL, G. B. – SHI, D. E.: op. cit., s. 21-27, 44-46. NEVINS, A. – COMMANGER, H. S.:
Dějiny
Spojených států
. Klatovy: Amlyn, 1994, s. 26-28. BALÍK, S. in: KINCL, J. a kol.: op. cit., s. 221-223.
55
KINDER, H. – HILGERMANN, W.: op. cit., s. 267. JOHNSON, P.:
Dějiny anglického národa
. 1. vy-
dání. Řevnice: Rozmluvy, s. 195. MORILL, J. in: MORGAN, K. O. a kol.:
Dějiny Británie
. Praha:
Nakladatelství Lidové noviny, 1992, s. 295-297.
56
PROCHÁZKA, V. (red.) a kol.:
Příruční slovník naučný. II. díl. G-L
. Praha: Nakladatelství Českosloven-
ské akademie věd, 1964, s. 606.
57
TRETERA, I.: op. cit., s. 250.