14 / 124
12
a nezávisle na tom, zda a jak ji subjektivně chápou a uctívají křesťané, muslimové nebo
Židé.
30
Přirozené náboženství je pak jediným pravým náboženstvím, které je společné
pro všechny lidi (univerzalismus).
31
Prvním postulátem deismu je, že Bůh existuje a jakožto
„nejvyšší hybatel“
a
„archi-
tekt vesmíru“
32
stvořil tento svět, tzn. přírodu i člověka.
33
Druhým postulátem je, že
Bůh pro jím stvořený svět stanovil i určitý základní řád představovaný obecně platný-
mi
„přírodními zákony“
nebo také
„přirozenými zákony“
34
(originální anglický výrazy
„laws of nature“
lze do češtiny překládat obojím způsobem). Pro deisty nebylo rozumně
představitelné, že by svět (příroda a člověk) se všemi jeho krásami, zákonitostmi a cel-
kovou harmonií mohl vzniknout jen sám od sebe, tj. působením hmoty a energie, bez
předem ustanoveného „inteligentního“ řádu.
Svrchovaně uznávaným „otcem“ tohoto světonázoru, který slučoval moderní přírodní vědy s vírou v Boha,
byl významný anglický fyzik
Isaac Newton
(1643–1727), objevitel základních zákonů „klasické“ mechaniky
a autor teorie gravitace.
35
Jako fyzik Newton objevil, že vesmír se pohybuje podle mechanických (přírod-
ních) zákonů, které mohou být pozorovány a pochopeny lidským rozumem;
36
pohyb hmotných těles vůči
sobě navzájem v prostoru a čase je relativní, avšak vůči absolutnímu prostoru a absolutnímu času (tj. absolut-
nu neboli Bohu), které nejsou empiricky poznatelné, je absolutní.
37
Jako filozof se pak domníval, že vesmír
(příroda) a jeho „řád“ představovaný „přírodními zákony“ nemohly vzniknout „z mechanických příčin“,
ale jedině „z inteligentní příčiny“, tj. „z rozhodnutí a nadvlády všechápající a všemocné bytosti“, která je
projevem absolutního prostoru a absolutního času. Navíc: Newton byl přesvědčen, že Bůh vesmír a jeho řád
30
NICOLA, U.: op. cit., s. 340.
31
W. Röd cituje z díla M. Tindala
„Christianity as Old as Creation: or, the Gospel, a Republication of the
Religion of Nature“
(London 1730, nové vydání G. Gawlick, Stuttgart – Bad Cannstatt 1967), jež bylo
považováno za „bibli deismu“: „Přesvědčení, že existuje pouze jedno pravé náboženství, totiž náboženství
přirozené, se u Tindala zakládá na racionalistickém předpokladu, že existuje jeden obecně lidský ro-
zum, tj. ,jasné a zřetelné světlo, které osvětluje všechny lidi a které, jakmile ho zpozorují, jim umožňuje
uchopovat ony věčné pravdy, které tvoří základ veškerého našeho vědění´ (11). Bytostný obsah morálky
zjevené přirozeným světlem se týká lásky, kterou má každý člověk přinášet svým bližním a realizovat
v aktech štědrosti, soucitu, dobré vůle atd. (19). Tyto povinnosti jsou všude totožné, a proto také pravé
náboženství znamená vždy a všude totéž.“ (RÖD, W.: op. cit., s. 202).
32
P. Johnson cituje (bez odkazu na konkrétní zdroj citace) Voltaira: „Věřím v Boha, nikoli v boha mystiků
a teologů, leč v boha přírody, velkého geometra, architekta vesmíru, nejvyššího hybatele, nezměnitelného,
transcendentního, věčného.“ (JOHNSON, P.:
Dějiny křesťanství.
Brno: Centrum pro studium demokra-
cie a kultury a nakladatelství Barrister & Principal, 1999, s. 328).
33
TRETERA, I.: op. cit., s. 336. NICOLA, U.: op. cit., s. 340-341.
34
RÖD, W.: op. cit., s. 191-192, 202-203, 223. „Deisté se domnívali, že z přirozenosti věcí a přirozenosti
lidské můžeme poznat Boha i obecně závazný přirozený zákon, a opírali se přitom o koncepci přírody,
podle níž je tvořena souhrnem zákonů, tj. normativních principů; zároveň postulovali poznatelnost takto
pochopeného přírodního řádu. Ruku v ruce s odvoláním na domněle čistě rozumové nahlédnutí jde také
o odmítání všech instancí, které nejsou považovány za racionální …“ (RÖD, W.: op. cit., s. 192).
35
KOL. AUTORŮ:
Filosofický slovník
, op. cit., s. 288.
36
TINDALL, G. B. – SHI, D. E.: op. cit., s. 52.
37
NICOLA, U.: op. cit., s. 370. RÖD, W.: op. cit., s. 22-23, 27, 30.