15 / 124
13
(tj. jeho zákony) nejen stvořil, ale také ho dále udržuje a řídí, tzn. že do něj čas od času obecně zasahuje,
přičemž může i měnit jednou dané přírodní zákony.
38
Po vzoru přírodních věd a I. Newtona, jakož i dalších vynikajících přírodovědců
té doby,
39
pak deisté považovali za přírodní zákony nejen zákony, resp. zákonitosti
hmotného světa, objevené přírodními vědami, ale i elementární („přirozené“) morální
zákony, resp. pravidla lidského chování, jimiž se řídí lidské společnosti. Domnívali se,
že podobně jako fyzika může za pomoci rozumu poznat z přirozenosti světa fyzikální
zákony, může i filozofie poznat z přirozenosti lidí přirozené (morální) zákony, které
Bůh uložil všem lidem jako obecně platné; v duchu této logiky ve stejné době i britský
ekonom Adam Smith formuloval ve svém stěžejním díle „Zkoumání o přirozenosti
a původu blahobytu národů“ teorii, podle níž „přirozené“ ekonomické zákony nabíd-
ky a poptávky řídí trhy v národním hospodářství.
40
Tento kauzální vztah mezi Bohem
a přirozenými zákony je stěžejním pilířem, na kterém stojí nejen osvícenská filozofie
a deismus, ale, jak bude níže rozebráno, i koncept přirozených (lidských) práv, která
z přirozených zákonů vyplývají.
Ve třetím postulátu nebyli deisté zcela jednotní. Převážná většina (zvláště ve Francii)
věřila, že Bůh po stvoření vesmíru a stanovení jeho řádu již více do běhu přírody
a lidského života nezasahuje, a to ani v dobrém, ani ve zlém;
41
na základě toho pak již
mohli uvažovat o chodu světa bez Boha.
42
Někteří (ale spíše výjimečně) věřili, že Bůh
čas od času přeci jen obecně zasahuje, neboť jednou vytvořený řád je nutné občas udr-
žovat. Každopádně se však deisté v této otázce shodují na dvou závěrech. [1] Vylučují
Boží zázraky coby záměrné individuální výjimky z (obecných) přírodních zákonů;
43
zá-
38
„Nejobecnější metafyzickou ideou Newtonovy filozofie přírody je idea
řádu světa
stvořeného a řízeného
Bohem, za jehož speciální případy pokládal Newton všechny zákonité souvislosti v přírodě, tak jako se
naopak domníval, že ze všech případů zákonitosti lze usuzovat na stvoření a udržování světa Bohem. …
Newton přímo prohlašuje, že by bylo nefilozofické hledat jiného původce světa kromě Boha a předpoklá-
dat, že řád přírody daný v přírodních zákonech mohl vzniknout pouze z chaosu. Newton rovněž odmítal
přijmout, že by příroda existovala nezávisle na působení božím pouze na základě Bohem jednou vytvoře-
ných přírodních zákonů … Že je Boha třeba chápat nejenom jako stvořitele, nýbrž také jako udržovatele
řádu světa, vyplývá podle Newtona z toho, že struktura slunečního systému by vůbec nemohla existovat,
kdyby do ní čas od času nezasahoval Bůh. Kromě toho musí být Bohu připsána schopnost měnit přírodní
zákony podle libosti.“ [RÖD, W.: op. cit., s. 29-30, s odkazem na:
The Correspondence of I. Newton.
vyd.
J. F. Scott (IV). Cambridge (později New York – Melbourne) 1959-1977, s. 262, 263].
39
„Pro tyto lidi, vzdělané, uhlazené, moderní, jež v politice byly konstitucionalisty, bylo náboženství věcí
plynoucí ze zdravého rozumu. … Rozum víru posiloval. … Robert Boyle a Isaac Newton se shodli, že
příroda vykazuje božskou krásu a uspořádanost. … Panovala shoda, že způsob, jímž Bůh stvořil vesmír,
byl veskrze systematický a racionální, a že tento vesmír je vybavený neměnnými zákony. … Všichni se
shodovali, že vědecké poznatky jsou mocnou silou proti ateismu.“ (JOHNSON, P.:
Dějiny křesťanství
,
op. cit., s. 312-313).
40
TINDALL, G. B. – SHI, D. E.: op. cit., s. 52. RÖD, W.: op. cit. s. 202, 446, 453.
41
BYRNE, P. in: McGRATH, A. E. (ed.) A KOL.: op. cit., s. 72.
42
RÖD, W.: op. cit., s. 191; TRETERA, I.: op. cit., s. 336; „… podle Voltaira (božstvo) projevuje tu nej-
bohorovnější lhostejnost ve vztahu k pozemským událostem.“ (NICOLA, U.: op. cit., s. 340).
43
RÖD, W.: op. cit., s. 191-192; TRETERA, I.: op. cit., s. 336.