18 / 124
16
inkvizicí jako kacíř a za živa upálen v Římě v roce 1600.
58
G. Galilei, který experimentálně (dalekohledem)
potvrdil správnost heliocentrické teorie a který byl kvůli tomu rovněž obviněn inkvizicí, raději v roce 1632
před inkvizičním soudem prohlásil: „s upřímným srdcem a nepředstíranou vírou slavnostně, odvolávám,
proklínám a zavrhuji výše řečené omyly a hereze“,
59
načež zbytek svého života strávil v domácím vězení.
60
Za třetí, na martyrium krvavých bratrovražedných
náboženských střetů a válek
, které v Evropě od 16. sto-
letí mezi sebou vedly dva nesmiřitelné tábory nově etablovaných křesťanských konfesí – katolíků na straně
jedné a protestantů (vesměs buď luteránů, nebo kalvinistů) na straně druhé. Jen letmý pohled na toto stras-
tiplné období křesťanských dějin: selská válka v Německu v letech 1521-1525, kapelské války ve Švýcarsku
v letech 1529 a 1531, šmalkaldská válka v Německu v letech 1546-1547, hugenotské války ve Francii
v letech 1562-1598, nizozemská revoluce a válka o nezávislost Spojených nizozemských provincií proti
Španělsku v letech 1566-1609, strašná třicetiletá válka v letech 1618-1648, především její poslední dvě fáze
v letech 1635-1648, a v jistém smyslu i anglická revoluce v letech 1640-1660, jež měla z určité části nábo-
ženský podtext.
61
Podle převládajících názorů historiků to byl především šok z apokalypsy třicetileté války,
který v očích osvícenských intelektuálů vyvolal hlubokou a nevratnou skepsi ke všem institucionalizovaným
formám křesťanství, resp. náboženství.
Podle mého názoru deismus, potažmo jím koncipované „přirozené náboženství“, ne-
lze přinejmenším z dnešního pohledu považovat za (zcela) nekřesťanské či mimokřes-
ťanské náboženské směry. Lze to podložit třemi argumenty. Za prvé, deismus, resp.
jeho „přirozené náboženství“ je – stejně jako křesťanství – založeno na monoteismu,
tzn. víře v jednoho Boha. Tím se vymezuje vůči světovým náboženstvím, která nejsou
založena na monoteismu, typicky vůči hinduismu, buddhismu a šintoismu. Za druhé,
deismus je založen na předpokladu, že Bůh při stvoření světa (přírody) stanovil i jistý
základní přírodní řád, z něhož vyplývají i obecné přirozené (či morální) zákony, jimiž
se řídí lidské společnosti. Deisté určovali obsah těchto zákonů (podvědomě) přede-
vším podle křesťanských ideových a etických principů a hodnot, které lze shrnout
do dvou hlavních postulátů – humanismus a univerzalismus. Za třetí, deismus vznikl
a trval pouze v rámci křesťanské kultury, v kultuře či prostředí ostatních monoteistic-
kých náboženství, tj. judaismu a islámu, se prakticky nikdy neprosadil ani neujal.
Společenská smlouva a právo na odpor
Třetím charakteristickým rysem osvícenství byla idea s
polečenské smlouvy
, a z ní vy-
plývající přesvědčení o
právu na odpor
.
62
Svobodný člověk není (přesněji řečeno: nesmí
58
PROCACCI, G.:
Dějiny Itálie.
Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004, s. 158-159. NICOLA, U.:
op. cit., s. 292-293. TRETERA, I.:, op. cit., s. 251-252. JOHNSON, P.:
Dějiny křesťanství
, op. cit.,
s. 303. PROCHÁZKA, V. (red.) a kol.:
Příruční slovník naučný. I. díl. A-F
. Praha: Nakladatelství Česko-
slovenské akademie věd, 1962, s. 278.
59
JOHNSON, P.:
Dějiny křesťanství
, op. cit., s. 303, s odkazem na: SANTILLANA, G. de:
The Crime of
Galileo
(Chicago, 1955) a RONAN, C. A.: Galileo (Londýn, 1974).
60
NICOLA, U.: op. cit., s. 294-295. JOHNSON, P.:
Dějiny křesťanství
, op. cit., s. 304. PROCHÁZKA, V.
(red.) a kol.:
Příruční slovník naučný. II. díl. G-L
., op. cit., s. 4-5.
61
KINDER, H. – HILGERMANN, W.: op. cit., s. 230-255, 267.
62
KOL. AUTORŮ:
Filosofický slovník
, op. cit., s. 302. KOMÁRKOVÁ, B.: op. cit., s. 89-102.
Pojmy „společenské smlouvy“ a „práva na odpor“ jsou mnohem staršího data než sama osvícenská filozo-
fie. Jejich počátky sahají až do antické filozofie. Byly však chápány v dosti odlišném významu. Osvícenští
filozofové tyto pojmy převzali a naplnili do značné míry novým obsahem. Oba pojmy (ideje) figurují