23 / 124
21
demokracie,
84
ovšem za bezvýhradné podmínky vázanosti „nadpozitivními“ přirozený-
mi právy každého člověka.
85
Za čtvrté: Lidé nedostávají svá práva od státu (panovníka) nějakým „milostivým“
darem či aktem (např. ve formě pozitivního zákona), ale mají je všichni stejně a při-
rozeně, bez dalších podmínek již od narození, potažmo již od dob „přirozeného sta-
vu“ před státem. Přitom společenskou smlouvu, zřízením státu a tvorbou pozitivního
zákona (práva) se tato práva neruší (lidé se jich nevzdávají ani je státu nezcizují), ale
pouze se omezuje (přizpůsobuje) jejich obsah v nezbytné míře ohraničené obecným
blahem v reálných podmínkách lidské společnosti.
86
Proto jsou označována také jako
„nezcizitelná“
.
87
Tato (subjektivní) přirozená práva všech lidí vyplývají z (objektivního)
„přirozeného práva“ a nejsou v zásadě závislá a proměnlivá podle konkrétních pod-
mínek jednotlivých lidských společností a států, neboť přirozené právo je jen jedno.
88
Za páté: Přirozené právo je jen jedno proto, že jde o (jeden) řád, který pro (jeden)
celý svět stanovil (jediný)
Bůh
a jeho vůle.
89
To je klíčový metafyzický (a tudíž ne-em-
pirický) a zároveň křesťanský pilíř v Lockově přirozenoprávní teorii: Přirozené právo
84
„A vidíme tedy, že ve shromážděních zmocněných pozitivními zákony jednat, kde žádný počet není
stanoven oním pozitivním zákonem, který je zmocňuje, usnesení většiny platí za usnesení celku a o všem
rozhoduje jako mající podle zákona přirozeného i zákona rozumu moc celku.“ (LOCKE, J.:
Dvě pojed-
nání o vládě,
op. cit., s. 185). Srov. též KLOKOČKA, V.: op. cit., s. 36-37.
85
„Zatímco Hobbes chápal přirozené zákony jako právně nezávazné hypotetické imperativy, má přirozený
zákon u Locka charakter nadpozitivní právní normy.“ (RÖD, W.: op. cit., s. 72).
86
„Závazky zákona přirozeného nepřestávají ve společnosti, nýbrž jsou toliko v mnoha případech přitaženy
těsněji a mají k sobě připojeny tresty známé ze zákonů lidských, aby vynutily jejich zachování. Takto stojí
zákon přirozený jako věčné pravidlo pro všechny lidi, zákonodárce i jiné.“ (LOCKE, J.:
Dvě pojednání
o vládě,
op. cit., s. 203-204).
„Tyto zákony společnosti omezují v mnoha věcech svobodu, již měl podle zákona přirozeného. … Ale ač
lidé, vstupujíce do společnosti, odevzdávají rovnost, svobodu a výkonnou moc, jež měli ve stavu přiroze-
ném, do rukou společnosti, aby zákonodárná moc jimi disponovala tak dalece, jak bude vyžadovat dobro
společnosti, přece ježto se to děje u každého toliko s úmyslem, aby tím lépe zachoval sebe, svou svobodu
a své vlastnictví …, nelze nikdo předpokládati, že moc společnosti nebo legislativy jí zřízené se vztahuje
dále než na obecné dobro. … Tyto zákony nemají … býti … zaměřeny k žádnému jinému účelu než
k dobru lidu.“ (LOCKE, J.:
Dvě pojednání o vládě,
op. cit., s. 200, 208).
„Přirozenoprávní svoboda … se (podle Locka) vstupem do státního stavu neztrácí, nýbrž je společenskou
smlouvou modifikována.“ (RÖD, W.: op. cit., s. 72).
„Přirozená práva (podle Locka) ve státě trvají a civilní zákony nemají jiné úlohy než interpretovat je
v daných okolnostech.“ (KOMÁRKOVÁ, B.: op. cit., s. 103).
… sama státní moc je vázána přirozeným právem. Účel státní moci současně určuje její hranice. Sahá
přesně tak daleko, kam až to vyžaduje obecné blaho.“ (RÖD, W.: op. cit., s. 73).
87
KOMÁRKOVÁ, B.: op. cit., s. 100, 104.
88
„Takto stojí zákon přirozený jako věčné pravidlo pro všechny lidi, zákonodárce a jiné.“ (LOCKE, J.:
Dvě
pojednání o vládě,
op. cit., s. 204).
89
„Všichni lidé jsou zajisté dílem jednoho všemohoucího a nekonečně moudrého Tvůrce, všichni služební-
ky jednoho svrchovaného Pána, vyslaní do světa na jeho rozkaz a v jeho službách, jsou jeho vlastnictvím,
jeho dílem jsou učiněni, aby vytrvali, pokud se jemu, a ne někomu jinému líbí.“ (LOCKE, J.:
Dvě pojed-
nání o vládě,
op. cit., s. 141).