Table of Contents Table of Contents
Previous Page  24 / 124 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 24 / 124 Next Page
Page Background

22

pochází od Boha coby tvůrce přírody a jejího řádu. Nicméně navazující teze v Lockově

teorii jsou již čistě empirické: Lidé mohou Boží vůli a přirozené právo poznat, při-

čemž toto poznání má dva základní rysy. [1] Lidé při něm používají výlučně svůj

rozum, nikoli tedy (náboženskou) víru či dogmata. [2] Výlučnou metodou při jeho

rozumovém poznávání je induktivní, empirické poznávání z „lidské přirozenosti“, jež

je projevem i prvkem onoho „přirozeného řádu“, a to na základě faktů a zkušeností,

zejména špatných historických zkušeností lidí se zneužitím moci a zvůlí absolutních

panovníků, nikoli tedy deduktivní poznávání jen rozumem na základě nějakých apri-

orních postulátů (např. teologických dogmat, popřípadě „vrozených idejí“ ve smyslu

karteziánského racionalismu).

90

Přirozené právo lze rozumem poznat a určit na základě

zkušeností tím, že je pro člověka dobré, výhodné, užitečné.

91

Lockova teorie tak spo-

juje teologická a racionální východiska původu přirozeného práva, tato hlediska u něj

nejsou v rozporu, ale naopak se zčásti podporují a zčásti doplňují.

92

Ve svých názorech

na Božský původ, ale rozumové (přesněji řečeno: empirické) poznání přirozeného prá-

„Překračuje-li přirozený zákon, prohlašuje přestupník sám, že žije podle jiného pravidla než podle rozu-

mu a obecné slušnosti, což jest ona míra, již Bůh ustanovil jednání lidí pro jejich vzájemnou bezpečnost,

a tak se stává nebezpečným lidstvu.“ (LOCKE, J.:

Dvě pojednání o vládě,

op. cit., s. 142).

„Pravidla …musí … býti shodná se zákonem přirozeným, tj. boží vůlí, jejímž je projevem…“ (LOCKE, J.:

Dvě pojednání o vládě,

op. cit., s. 204).

„Ve skutečnosti vztahoval Locke platnost přirozeného práva … k boží vůli. Také přirozené zákony lze po-

dle jeho názoru sice rozumově nahlédnout, to ale předpokládá, že nejprve poznáváme Boha a závislost lidí

na něm. Toto poznání se ale částečně zakládá na empirických premisách, tj. nelze je pojmout jako vhled

do vztahů mezi archetypickými pojmy. … Locke skutečně použil při formulaci přirozenoprávních norem

předpoklad božího zjevení vysloveného v bibli. … Zjišťujeme, že v rámci Lockových předpokladů lze sice

dokázat speciální věty z vět obecnějších, ale že závaznost nejvyšších praktických principů není demonstrova-

telná. Lze ji zdůvodnit pouze pomocí theologických předpokladů.“ (RÖD, W.: op. cit., s. 68-69). W. Röd

v této souvislosti odkazuje na práci J. W. Yoltona

„Locke and the Law of Nature“

(in: The Philosophical

Review, 1958), přičemž uvádí: „… J. W. Yolton … zdůraznil racionalistické rysy Lockovy filozofie a jeho

nauku o závislosti přirozeného práva na vůli boží.“ (RÖD, W.: op. cit., s. 70, 566).

90

„Locke se … opírá.. o pojem přirozeného zákona založeného v zákonu božím, který však člověk nezná ni-

jak jinak než ze zkušenosti. Zákon může být takto ,vrozen‘ v tom smyslu, že je zrozen zároveň s člověkem

a lidskou společností, ale jeho znalost vrozena není. LEX NON EST SCRIPTA –

,zákon není vepsán‘ “

(TRETERA, I.: op. cit., s. 281).

„Žádné vrozené principy v mysli nejsou. … Žádné vrozené praktické principy. Morální pravidla vyžadují

důkazu, ergo nejsou vrozena. Celé národy odmítají mnohá morální pravidla. Ideje, zvláště ty, které se

přidržují k principům, se nerodí s dětmi.“ (LOCKE, J.:

Esej o lidském chápání.

Praha: OIKOYMENH,

2012, s. 33, 51, 52, 58, 73).

„(Podle Locka) poznání přirozeného zákona, jež se rovná poznání mravních zásad založených na evange-

liu, se z milostivého osvícení stalo rozumovou evidencí. … Rozumový zákon ukazuje, že lidé jsou služeb-

níci samotného Stvořitele, poslaní na tento svět z jeho rozkazu a s jeho posláním.“ (KOMÁRKOVÁ, B.:

op. cit., s. 103).

91

TRETERA, I.: op. cit., s. 281.

92

„Rozum je přirozeným zjevením, kterýmžto věčný Otec světla a zdroj všeho vědění sděluje lidstvu onen

díl pravdy, který uložil v dosahu jejich přirozených schopností. Zjevení je přirozeným rozumem, rozší-

řeným o nový soubor objevů sdělených Bohem bezprostředně, za jejichž pravdu se rozum zaručuje, a to

skrze svědectví a důkaz, jež skýtá o tom, že pocházejí od Boha. Takže ten, kdo odkládá rozum stranou, aby