21 / 124
19
odplácet stejným“.
72
To je však nevhodné a z hlediska dlouhodobého vývoje lidstva
neudržitelné. Nevhodné proto, že při uplatňování svémoci je postižený jednotlivec
„soudcem ve vlastní věci“,
73
takže při uplatnění trestu nebo vymáhání náhrady vůči
narušiteli může být nepřiměřený a porušit jeho přirozená práva. Dlouhodobě neudr-
žitelné proto, že s růstem populace a hromaděním majetku byly případy porušování
přirozeného zákona a z nich plynoucích sporů mezi lidmi stále častější, takže hrozil
celkový „zmatek a nepořádek“,
74
byť nikoli nutně „válka všech proti všem“,
75
jak se
krajně pesimisticky domníval Lockův předchůdce Thomas Hobbes, proti němuž se
Locke ve svých dílech často vymezoval.
76
Proto bylo v určitém okamžiku dějin pro lidi
výhodné, aby si na základě vzájemného konsenzu zřídili za účelem ochrany přirozené-
ho práva „politické těleso“ – tj. stát.
77
Za druhé: Státy si lidé zřizují vzájemnou
„společenskou smlouvou“
právě a jen za tím
účelem, aby jim zajišťovaly „obecné dobro“
78
(tzn. obecné blaho) prostřednictvím zá-
ruky oněch nezadatelných přirozených práv, jež byla v „přirozeném stavu“ porušována
a zpochybňována.
79
Účel státu a obecné blaho se v jeho pojetí v zásadě kryje se záru-
72
RÖD, W.: op. cit., s. 71-72.
„… aby byl zachován zákon přirozený, který chce mír a zachování všeho lidstva, je provádění zákona při-
rozeného v tomto (přirozeném – pozn. P. S.) stavu vloženo do rukou každého člověka. … neboť v tomto
stavu dokonalé rovnosti, kde od přirozenosti není nadřízenosti ani pravomoci jednoho nad druhým,
každý musí nutně míti právo činiti, co kdokoli může činiti prováděje tento zákon. A takto ve stavu přiro-
zeném ,nabývá jeden člověk moci nad druhým‘, ale přece ne moci absolutní nebo libovolné, aby zacházel
se zločincem, když ho dostal do svých rukou, podle rozvášněné vůle, ale toliko aby mu oplatil, pokud
klidný rozum a svědomí nařizují, tím, co je úměrné jeho přestupku, a tolik, co může sloužit k náhradě
a výstraze. … Jsou tedy dvě odlišná práva: první trestati zločin, aby se zabránilo a předešlo podobnému
přestupku, kteréžto právo trestati má každý, druhé vymáhati náhradu, což patří toliko poškozené straně.“
(LOCKE, J.:
Dvě pojednání o vládě
, op. cit., s. 142-143).
73
LOCKE, J.:
Dvě pojednání o vládě,
op. cit., s. 144.
74
LOCKE, J.:
Dvě pojednání o vládě,
op. cit., s. 144.
75
KLOKOČKA, V.: op. cit., s. 35.
76
RÖD, W.: op. cit., s. 71, 74.
77
„Nečiní totiž každá smlouva konec přirozenému stavu mezi lidmi, nýbrž toliko ta, dohodnou-li se navzá-
jem, že vstoupí do jednoho společenství a vytvoří jedno politické těleso. … Kdekoli se tedy tak nějaký
počet lidí spojí v jednu společnost, že se každý vzdá své výkonné moci a odstoupí ji veřejnosti, zde
a toliko zde je politická či občanská společnost. A toto se děje, kdykoli nějaký počet lidí ve stavu přiroze-
ném vstoupí do společnosti, aby vytvořil jeden lid, jedno politické těleso pod svrchovanou vládou nebo
jinak, když se k nim kdokoli připojí a splyne s nějakou vládou již zřízenou. … A takto se každý člověk
tím, že souhlasí s jinými, aby utvořili jedno politické těleso pod jednou vládou, zavazuje každému z oné
společnosti, že se podrobuje rozhodnutí většiny a že je jím zavázán.“ (LOCKE, J.:
Dvě pojednání o vládě,
op. cit., s. 145, 180, 185).
78
„… nelze nikdy předpokládat, že moc společnosti nebo legislativy jí zřízené se vztahuje dále než na obec-
né dobro.“ (LOCKE, J.:
Dvě pojednání o vládě,
op. cit., s. 200).
79
„Ježto lidé jsou … od přirozenosti všichni svobodni, rovni a nezávislí, nikdo nemůže být vysazen mimo
tento stav a podroben politické moci druhého bez svého souhlasu. Jediná cesta, jíž se někdo zbavuje své
přirozené svobody a navléká si pouta občanské společnosti, je dohoda s jinými, aby se připojili a sjednotili
ve společenství pro svůj pohodlný, bezpečný, pokojný život vespolek v zajištěném požívání svého vlastnic-
tví a ve větším zabezpečení proti komukoli, kdo k němu nepatří. …Když jistý počet lidí tak souhlasil, aby