95 / 124
93
rody zapojit do veškerého rozhodování, které se jich týká (otázce možného „práva veta“
domorodých národů bude věnován některý z dalších příspěvků do Studií z lidských
práv).
Kolektivní práva domorodých národů patří v posledních letech mezi přední témata
mezinárodní lidskoprávní agendy na globální i regionální úrovni. Doufejme, že tato
pozornost nepovede jen k nárůstu počtu stížností k relevantním mezinárodním orgá-
nům, ale zejména přispěje k prevenci významných negativních zásahů do jejich život-
ního prostředí a tradičního způsobu života. Jen tak bude mít posilování práv „prvních
národů“ skutečně smysl a potenciál přispět k zachování jejich dlouhodobé existence.
Abstrakt
Domorodé národy a jejich práva patří v posledních letech mezi přední témata me-
zinárodní lidskoprávní agendy, ochraně prostředí, s nímž je způsob života těchto své-
bytných lidských společenství zpravidla úzce propojen, je však v relevantních meziná-
rodních dokumentech věnována jen malá pozornost. Příspěvek se proto zabývá mož-
nostmi, jež v tomto směru nabízí oblast lidských práv. Po vysvětlení pojmu domorodé
národy jsou analyzovány tři argumentační linie využitelné pro ochranu jimi tradičně
užívaných území a zdrojů: argument kolektivními právy domorodých národů včetně
jejich práva na vnitřní sebeurčení, argument menšinovými kulturními právy přísluš-
níků domorodých národů a argument vlastnickým právem. Byť mají tato práva základ
v různých mezinárodněprávních instrumentech a ve vztahu k domorodým národům
byla rozvinuta na půdě různých mezinárodních orgánů, vzájemně se prolínají a dopl-
ňují. Přes zdánlivě silnou ochranu, jež oblast lidských práv tradičnímu způsobu života
domorodých obyvatel na jejich tradičním území poskytuje, zůstává však preventivní
působení lidskoprávních nástrojů v tomto směru zatím omezené.
Klíčová slova
Domorodé národy, životní prostředí, lidská práva