SLP 06 (2014)

90 / 124

88
stížnostmi brojícími proti porušení kolektivních práv a stížnost posoudil ve světle práv
příslušníků etnických menšin garantovaných čl. 27 ICCPR. V té souvislosti uvedl, že
není sporu o tom, že chov lam je stěžejní součástí kultury Aymarů, neboť je to základ-
ní zdroj jejich obživy a tradice zděděná po předcích. Byť uznal právo státu provádět
činnosti na podporu hospodářského rozvoje, konstatoval zároveň, že tento rozvoj ne-
smí vést k porušování práv zaručených čl. 27 ICCPR, resp. nesmí v žádném případě
ohrozit přežití menšinového společenství a jeho členů,105 což se v daném případě stalo.
Řízení upravené Opčním protokolem k Mezinárodnímu paktu o občanských a po-
litických právech představovalo do nedávné doby jediný globální kontrolní mechani-
smus, kterého mohli domorodí obyvatelé využít v případě porušení svých práv, jeho
nevýhodou však je skutečnost, že ius standi je v souladu s povahou paktu přiznáno
pouze jednotlivcům, kteří nemohou namítat porušování kolektivních práv. Od svého
vstupu v platnost v roce 2013 nabízí další možnost Opční protokol k Mezinárodnímu
paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech,106 který umožňuje podávat
stížnosti k Výboru pro hospodářská, sociální a kulturní práva (Committee on Economic,
Social and Cultural Rights) jak jednotlivcům, tak skupinám jednotlivců.107 Vzhledem
ke krátké době, jež uplynula od jeho vstupu v platnost, a omezenému počtu smluvních
stran,108 je však budoucí využitelnost tohoto mechanismu pro ochranu práv domoro-
dých národů obtížné odhadovat.
͸.͹ Kolektivní vlastnické právo k tradičním územím a zdrojům
Třetí linie, po níž je možné vést argumentaci v případě poškozování životního pro-
středí domorodých národů, využívá skutečnosti, že většina států uznává práva domo-
rodých národů k územím, která tradičně obývají, a jejich zdrojům. Zdánlivým pro-
blémem této argumentace je ovšem povaha těchto práv. Domorodým národům totiž
není vlastní římskoprávní koncept vlastnického práva jako individuálního právního
panství nad věcí. Jejich vztah k půdě a dalším zdrojům, které tradičně užívají, je
odlišný: prostředí, jež je obklopuje, není ovládanou věcí (resp. souborem ovládaných
věcí), ale esenciální součástí jejich života a kultury; spolu s přírodou tvoří domorodé
národy jeden celek, ekologickou „rodinu“ se společnou minulostí i budoucností.109
Pro příslušníky domorodých národů, jež dosud nejsou výrazně ovlivněny moderní ci-
105 Ibid., zejm. body 7.3-7.6.
106 Protokol vstoupil v platnost dne 5. května 2013.
107 Podrobněji k řízení upravenému Opčním protokolem Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociál-
ních a kulturních právech srov. ŠTURMA, P., op. cit. supra pozn. 77, s. 15-17.
108 Ke dni 1. října 2014 měl Opční protokol 16 smluvních stran. Viz Optional Protocol to the International
Covenant on Economic, Social and Cultural Rights. United Nations Treaty Collection [online]. [cit.
2014-10-01]. Dostupné z:
109 K domorodému pojetí vztahu člověk-příroda srov. např. SALMÓN, Enrique. Kincentric Ecology:
Indigenous Perceptions of the Human-Nature Relationship. Ecological Applications. Vol. 10. No. 5.
2000, s. 1327-1332.