85 / 124
83
tivních práv domorodého etnika Ogoniů, stejně jako řady individuálních práv jeho
příslušníků, k nimž mělo dojít v důsledku těžby ropy na území, které tento domoro-
dý národ tradičně obývá. Těžbu, prováděnou konsorciem společností
Shell Petroleum
Development Corporation
a
Nigerian National Petroleum Company
, organizovala ni-
gerijská vláda, která ignorovala základní standardy ochrany životního prostředí při
podobných aktivitách, v důsledku čehož došlo k masivnímu znečištění vody, půdy
a ovzduší se závažnými dopady na zdraví obyvatel a na možnost realizace práv, jež jsou
jim jako národům přiznána. Komise ve svém rozhodnutí dala stěžovatelům za pravdu,
přičemž individuální práva příslušníků Ogoniů a jejich kolektivní práva jako národa
pojala jako vzájemně se prolínající a neoddělitelná. Konstatovala, že právo všech náro-
dů na životní prostředí příznivé pro jejich rozvoj odráží skutečnost, že stav životního
prostředí ovlivňuje kvalitu života a bezpečnost každého jednotlivce, a odpovídá mu
povinnost států přijmout racionální opatření pro předcházení znečišťování a poško-
zování životního prostředí a pro zajištění ekologicky udržitelného rozvoje a využívání
přírodních zdrojů.
80
Kromě porušení práva na uspokojivé životní prostředí konstato-
vala komise i porušení práva Ogoniů svobodně nakládat s vlastními přírodními zdroji,
jehož se nigerijská vláda dopustila tím, že umožnila využívání ropných ložisek na jejich
území, aniž by je jakkoli zapojila do rozhodovacího procesu, a toto využívání navíc
nijak neregulovala, čímž usnadnila zničení „země Ogoniů“ (
Ogoniland
), které mělo
devastující dopady na kvalitu jejich života.
81
Byť se Africká komise v případu
Ogoni
vyhnula přímému označení Ogoniů jako ná-
roda a práva národů zakotvená v Africké chartě vyložila především optikou vlivu jejich
případných porušení na jednotlivce, mělo její rozhodnutí v této věci stěžejní význam,
neboť v něm práva národů byla poprvé výslovně přiznána menšinovému domorodému
etniku. Tento svůj postoj komise potvrdila a rozvinula ve svém rozhodnutí ve věci
Centrum pro rozvoj práv menšin (Keňa) a Skupina pro práva menšin (jménem Rady
pro blaho endoroiského společenství),
82
nazývané též „případ
Endorois
“ (
Endorois Case
),
z roku 2009. Stěžovatelé v tomto případě žádali, aby Africká komise deklarovala, že
Keňská republika porušila kolektivní práva domorodého národa Endorois (mimo jiné
jeho právo svobodně disponovat vlastními přírodními zdroji), jakož i řadu individuál-
ních práv jeho příslušníků (mimo jiné jejich právo podílet se na tradičním způsobu
života jako součást kulturních práv). Těchto porušení se měla dopustit jednak tím, že
v 70. letech minulého století bez konzultací a adekvátní náhrady vysídlila několik sto-
vek endoroiských rodin z jimi tradičně vyžívaných území v okolí jezera Bogoria z dů-
vodu zřízení přírodní a honební rezervace, jednak tím, že počátkem nového tisíciletí
poskytla soukromé společnosti práva na těžbu rubínů v této oblasti s vědomím rizika
významného znečištění vodních zdrojů, jež jsou nezbytné pro tradiční život společen-
80
Ibid.
, body 50-54.
81
Ibid.
, body 55-58.
82
Centre for Minority Rights Development (Kenya) and Minority Rights Group (on behalf of Endorois Welfare
Council) v. Kenya
, stížnost č. 276/03, rozhodnutí ze dne 25. listopadu 2009.