SLP 06 (2014)

81 / 124

79
existujících hranic státu.48 Právě absence shody na obsahu práva na sebeurčení a obava,
že se domorodé národy budou jeho prostřednictvím domáhat územní samostatnosti,
byly důvodem, pro který řada států dlouhou dobu odmítala přiznat těmto společen-
stvím charakter národů a preferovala používání výrazů domorodí obyvatelé, případně
populace či kmeny.
Právo na sebeurčení není ve prospěch domorodých národů na mezinárodní úrovni
výslovně zakotveno v žádném závazném právním textu,49 byť Úmluva ILO č. 169 as-
pekty práva na sebeurčení v jeho vnitřní formě zakotvuje, když stanoví, že domorodé
národy mají právo vykonávat kontrolu nad vlastním rozvojem a rozhodovat o jeho
prioritách.50 Otázka, zda domorodým národům toto právo přiznat a pokud ano, pak
v jakém rozsahu, patřila proto při vyjednáváních o textu Deklarace práv domorodých
národů na půdě OSN k nejsložitějším. Pro zástupce domorodých národů bylo uznání
práva na sebeurčení stěžejní,51 mnoho států je naopak odmítalo.52 Výsledkem bylo
kompromisní řešení: domorodým národům bylo právo na sebeurčení přiznáno, avšak
pouze v jeho vnitřní formě, tedy omezené zásadou územní celistvosti. Základní for-
mulace vychází z mezinárodních paktů z roku 1966,53 deklarace však upřesňuje, že
domorodé národy mají právo (pouze) na autonomii či vlastní správu svých vnitřních
záležitostí,54 a výkon práva na sebeurčení výslovně omezuje požadavkem, aby žádné
ustanovení deklarace nebylo vykládáno jako „povolující či podněcující jakoukoliv akci,
která by rozdělila či narušila, zcela či částečně, územní celistvost nebo politickou jednotu
suverénních a nezávislých států“.55 Zakotvením v jednom z prvních článků deklarace
byla zároveň potvrzena role práva na sebeurčení jako východiska všech ostatních práv,
která jsou domorodým národům jako svébytným lidským společenstvím přiznána.
48 Více k tématu vnějšího a vnitřního sebeurčení a vztahu práva na sebeurčení a zásady teritoriální integrity
srov. ibid., s. 1123 a násl.
49 Kromě mezinárodních paktů z roku 1966 se právo národů na sebeurčení objevuje z lidskoprávních
instrumentů již jen v Africké chartě práv člověka a národů.
50 ITPC 1989, čl. 7 odst. 1.
51 Srov. GRAND COUNCIL OF THE CREES et al. Assessing the International Decade. Urgent Need to
Renew Mandate and Improve the U.N. Standard-Setting Process of Indigenous Peoples Human Rights. Joint
Submission to the Office of the High Commissioner on Human Rights. 2004, s. 76 a násl. Dostupné z:
[cit. 2014-10-01].
52 KINGSBURY, B., op. cit. supra pozn. 37, s. 551.
53 “Indigenous peoples have the right to self-determination. By virtue of that right they freely determine their
political status and freely pursue their economic, social and cultural development.” (UNDRIP, čl. 3).
54 “Indigenous peoples, in exercising their right to self-determination, have the right to autonomy or self-
government in matters relating to their internal or local affairs, as well as ways and means for financing their
autonomous functions.” (ibid., čl. 4).
55 “Nothing in this Declaration may be interpreted as implying for any State, people, group or person any right
to engage in any activity or to perform any act contrary to the Charter of the United Nations or construed as
authorizing or encouraging any action which would dismember or impair, totally or in part, the territorial
integrity or political unity of sovereign and independent States.” ( ibid., čl. 46 odst. 1).