82 / 124
80
Přestože omezené pouze na svou vnitřní formu, je právo domorodých národů na se-
beurčení základním argumentem, jenž může být uplatněn v případě státem řízených či
autorizovaných činností s potenciálním negativním dopadem na jejich území, resp. jimi
tradičně využívané přírodní zdroje. Jak bylo již výše zmíněno, součástí práva na sebeurče-
ní ve smyslu obou mezinárodních paktů je mimo jiné právo národa svobodně disponovat
svým přírodním bohatstvím a zdroji. Toto právo je výslovně zakotveno i v Deklaraci práv
domorodých národů, podle níž mají domorodé národy
„právo na půdu, území a zdroje,
které tradičně vlastnily, obývaly či jinak užívaly nebo nabyly“,
56
jehož obsahem je právo tuto
půdu, území a zdroje
„vlastnit, užívat, rozvíjet a ovládat“,
57
přičemž státy jsou povinny
tento vztah právně uznat a dotčené části svého území chránit.
58
V obecné rovině lze
navíc samozřejmě argumentovat, že domorodý národ může jen těžko uskutečňovat
svůj hospodářský, sociální a kulturní rozvoj, bude-li zbaven svých tradičních zdrojů
obživy, resp. bude-li jeho životní prostor narušen způsobem znemožňujícím prak-
tikovat a rozvíjet jeho tradiční kulturu (jež je u domorodých národů zpravidla velmi
úzce provázána s přírodou).
.ͷ. Dílčí kolektivní práva domorodých národů s environmentálním rozměrem
Provázanost tradičního života a kultury domorodých národů s přírodou, jež je ob-
klopuje, se výraznou měrou odráží v právech, která jsou jim přiznána. Stěžejní význam
mají v tomto směru práva související s půdou a přírodními zdroji. Jak bylo výše zmíně-
no, Deklarace práv původních obyvatel zakotvuje právo domorodých národů na půdu,
území a zdroje, které tradičně užívaly či vlastnily. Obdobně činí i Úmluva ILO č. 169,
která požaduje, aby bylo uznáno vlastnické právo a právo držby domorodých národů
k jimi tradičně užívané půdě
59
a zajištěna jejich práva k souvisejícím přírodním zdro-
jům.
60
Ve srovnání s deklaraci jsou však práva k půdě a zdrojům v úmluvě formulována
jako implicitně omezená právy jiných subjektů (zejména státu): domorodé národy ne-
mají právo využívání těchto zdrojů řídit, ale pouze právo
„podílet se na jejich využívání,
hospodaření s nimi a jejich ochraně“.
61
56
“Indigenous peoples have the right to the lands, territories and resources which they have traditionally owned,
occupied or otherwise used or acquired.”
(
ibid.
, čl. 26 odst. 1).
57
“Indigenous peoples have the right to own, use, develop and control the lands territories and resources …”
(
ibid.
, čl. 26 odst. 2).
58
“States shall give legal recognition and protection to these lands, territories and resources.”
(
ibid.
, čl. 26 odst. 3).
59
ITPC 1989, čl. 14 odst. 1. Úmluva ve stejném ustanovení požaduje i ochranu půdy, která není užívána
výlučně domorodými národy, ale na niž měly tradičně přístup za účelem obživy a tradičních činností.
Zvláštní ohled by v tomto směru měl být brát na nomádské národy a „stěhovavé“ zemědělce (
shifting
cultivators
).
60
Ibid.
, čl. 15 odst. 1. V této souvislosti je zajímavé upozornit i na čl. 13 odst. 2, podle něhož
„pojem
půda
v čl. 15 a 16 zahrnuje koncept území, který pokrývá veškeré životní prostředí oblastí, jež dotčené národy obý-
vají či jinak užívají“
(
„
[t]
he use of the term
lands
in Articles 15 and 16 shall include the concept of territories,
which covers the total environment of the areas which the peoples concerned occupy or otherwise use”
).
61
“These rights include the right of these peoples to participate in the use, management and conservation of these
resources.”
(
ibid.
, čl. 15 odst. 1).