84 / 124
82
národa nad druhým,
70
právo národů na sebeurčení je prohlášeno za
„nezpochybnitelné
a nezcizitelné“
71
a všem národům je přiznáno, mimo jiné, právo svobodně nakládat se
svým bohatstvím a přírodními zdroji,
72
právo na ekonomický, sociální a kulturní roz-
voj
73
a právo na
„obecně uspokojivé životní prostředí příznivé pro jejich rozvoj.
74
Pojmem
národy
(
peoples
) však tvůrci Africké charty nezamýšleli menšinové domorodé populace
(africké státy patřily mezi ty, jež se z obav o svou územní celistvost bránily označování
takových populací jako národů), ale naopak majoritní etnické skupiny, jejichž práva
byla zdůrazněna z důvodu africké koloniální minulosti.
75
Názor, že práva národů za-
kotvená v Africké chartě slouží pouze k obraně před vnější agresí a útlakem a nevzta-
hují se na menšinové domorodé populace,
76
se však od počátku nového tisíciletí začal
pozvolna měnit. K hybatelům těchto změn patří i Africká komise pro práva člověka
a národů,
77
která postupně začala vykládat práva národů obsažená v Africké chartě jako
náležející i menšinovým etnickým skupinám (ve vztahu k majoritní populaci v Africe
nikoli nutně „původním“).
78
Z hlediska ochrany práv domorodých národů na africkém kontinentu bylo přelo-
movým rozhodnutí Africké komise ve věci
Centrum činnosti v oblasti sociálních a hos-
podářských práv a Centrum pro hospodářská a sociální práva proti Nigérii
, nazývané
též „případ
Ogoni“
(
Ogoni case
),
79
z roku 2001. Stěžovatelé tvrdili porušení kolek-
70
AfChHPR, čl. 19.
71
“All peoples shall have the right to existence. They shall have the unquestionable and inalienable right to self-
-determination.”
(
ibid.
, čl. 20 odst. 1).
72
Ibid.
, čl. 21 odst. 1.
73
Ibid.
, čl. 22 odst. 1.
74
“All peoples shall have the right to a general satisfactory environment favourable to their development.”
(
ibid.
,
čl. 24).
75
Srov. v tomto směru též třetí a osmý odstavec preambule a čl. 20 odst. 2 Africké charty, které se výslovně
vymezují proti jakékoliv formě kolonialismu a útlaku.
76
Srov. rozhodnutí Africké komise ze dne 27. května 2009 ve věci
Súdánská organizace pro lidská práva
a Centrum pro práva spojená s bydlením a pro nucené vystěhování proti Súdánu
[
Sudan Human Rights or-
ganisation and Centre on Housing Rights and Evictions (COHRE) v. Sudan
, stížnosti č. 279/03 a 296/05],
v němž komise konstatovala, že v Africe existuje názor, že práva národů mohou být uplatňována jen
ve vztahu k vnější agresi, že tento názor je nicméně v rozporu s čl. 19 Africké charty, který explicitně
deklaruje rovnost všech národů, tedy i národů, jež jsou na území afrických států menšinové. Na základě
této argumentace poté komise konstatovala, že vojenskou agresí vládních sil proti menšinovým etnikům
žijícím na území Dárfúru a náležejícím k tzv. černým africkým kmenům (
black African tribes
) došlo k po-
rušení jak individuálních, tak kolektivních práv garantovaných Africkou chartou (ve vztahu k právům
národů srov. zejména odstavce 217-227 rozhodnutí).
77
Africká komise je orgánem založeným Africkou chartou (čl. 30 a násl.) za účelem podpory a prosazování
práv v ní zakotvených. Podrobněji k africkému kontrolnímu mechanismu viz např. ŠTURMA, Pavel.
Mezinárodní a evropské kontrolní mechanismy v oblasti lidských práv
. 3. dopl. vyd. Praha: C.H. Beck,
2010, s. 77 a násl.
78
PENTASSUGLIA, Gaetano. Towards a Jurisprudential Articulation of Indigenous Land Rights.
European
Journal of International Law
. Vol. 22. No. 1. 2011, s. 185.
79
Social and Economic Rights Action Center (SERAC) and Center for Economic and Social Rights (CESR)
v. Nigeria
, stížnost č. 155/96, rozhodnutí ze dne 27. října 2001.