92 / 124
90
mechanismy inter-amerického systému ochrany lidských práv,
115
které
„nejasný kon-
cept domorodých práv k tradičním územím navázaly na ustálený pojmem vlastnictví“.
116
Stěžejním rozhodnutím, v němž Inter-americký soud pro lidská práva (
Inter-American
Court of Human Rights
) poprvé otevřeně zahrnul práva domorodých národů pod
ochranu vlastnického práva dle čl. 21 Americké úmluvy o lidských právech, byl rozsu-
dek z roku 2001 ve věci
Společenství Mayagna (Sumo) Awas Tingni proti Nikaragui.
117
Domorodé společenství Mayagna Awas Tingni
se v této věci domáhalo ochrany svých
práv k tradičně obývanému území proti zásahům ze strany státu spočívajícím v udě-
lení dlouhodobé koncese na těžbu dřeva v této oblasti soukromé společnosti. Přestože
nebylo schopno předložit žádnou listinu potvrzující jeho práva, soud potvrdil argu-
menty Inter-americké komise pro lidská práva, která mu věc přeložila, že společenství
Mayagna Awas Tingni je nositelem kolektivních – či přesněji komunitních – vlastnic-
kých práv k půdě a přírodním zdrojům založených na tradiční držbě a užívání úze-
mí předků.
118
Tato práva existují, ač jejich obsah ani území, kterého se týkají, nebyly
výslovně upřesněny žádným aktem veřejné moci, a kvalifikují se jako vlastnická práva
ve smyslu čl. 21 úmluvy. Soud v tomto případě ještě výslovně nepřevzal argument ko-
mise, že neuznání rovnosti vlastnických práv založených na domorodé tradici by bylo
v rozporu s principem nediskriminace zakotveným v čl. 1 odst. 1 úmluvy,
119
za pomoci
evolutivní interpretace mezinárodních lidskoprávních instrumentů a pravidla zakazují-
cího restriktivní interpretaci práv
120
však dospěl k totožnému závěru, že
„čl. 21 úmluvy
chrání práva k majetku ve smyslu, jenž zahrnuje mimo jiné i práva členů domorodých spo-
lečenství v rámci komunitního vlastnictví“.
121
Dle soudu je komunitní forma kolektiv-
ních vlastnických práv pro domorodá společenství typická: vlastnictví půdy se neváže
k jednotlivcům, ale ke skupině, resp. ke společenství.
„Domorodé skupiny, na základě
své pouhé existence, mají právo žít svobodně na svém vlastním území; úzké vazby domoro-
dých obyvatel s půdou musí být uznány a chápány jako základní složky jejich kultury, spiri-
tuálního života, integrity a hospodářského přežití.“
122
Své úvahy soud doplnil pravidlem,
115
K fungování kontrolních mechanismů inter-amerického systému viz ŠTURMA, P.
op. cit. supra
pozn. 77,
s. 69 a násl.
116
“[T]
hey have linked the loose concept of indigenous rights over traditional lands to the established notion of
property.
” (PENTASSUGLIA, G.
op. cit. supra
pozn. 78, s. 170).
117
A Court H.R., Case of the Mayagna (Sumo) Awas Tingni Community v. Nicaragua
,
Merits, Reparations and
Costs. Judgment of August 31, 2001. Series C No. 79.
118
Ibid.
, bod 140.
119
Ibid.
120
Srov. AConHR, čl. 29.
121
“[I]
t is the opinion of this Court that article 21 of the Convention protects the right to property in a sense
which includes, among others, the rights of members of the indigenous communities within the framework of
communal property …
”
(rozsudek
ve věci
Společenství Mayagna (Sumo) Awas Tingni proti Nicaragui
, cit.
supra
pozn. 117, bod 148).
122
“Indigenous groups, by the fact of their very existence, have the right to live freely in their own territory; the
close ties of indigenous people with the land must be recognized and understood as the fundamental basis of
their cultures, their spiritual life, their integrity, and their economic survival.”
(
ibid.
, bod 149).