94 / 124
92
Dodejme, že výklad svou podstatou individuálního práva na ochranu vlastnictví
ve prospěch kolektivního vlastnického práva domorodých národů nezůstal omezen pou-
ze na inter-americký lidskoprávní systém. Africká komise pro práva člověka a národů
se výše zmíněnými rozsudky Inter-amerického soudu pro lidská práva ve velkém roz-
sahu inspirovala ve svém rozhodnutí v případu
Endorois
z roku 2009
131
a konstatovala,
že čl. 14 Africké charty práv člověka a národů chrání i vlastnická práva domorodých
národů, přičemž tradiční držba půdy domorodými národy má stejné právní důsledky
jako státem udělený vlastnický titul.
132
ZÁVĚR
Africká komise pro práva člověka a národů cituje ve svém rozhodnutí v případu
Ogoni
francouzského profesora práva životního prostředí Alexandera Kisse, podle ně-
hož
„životní prostředí poškozené znečištěním a znetvořené zničením veškeré krásy a rozma-
nitosti je stejně tak v rozporu s uspokojivými životními podmínkami a rozvojem jako je
zhroucení základní ekologické rovnováhy škodlivé pro fyzické a duševní zdraví“.
133
Ve vzta-
hu k domorodým národům je možné dodat, že poškození životního prostředí, jež
znamená výrazný zásah do jejich tradičního způsobu života, může být z dlouhodobého
hlediska v rozporu se samotnou jejich existencí. Práva, jež jsou domorodým národům
a jejich příslušníkům přiznána, tak představují jeden z nástrojů, jehož prostřednictvím
mohou své životní prostředí – a tím pádem svou dlouhodobou existenci – chránit.
Účelem tohoto příspěvku bylo představit základní hmotná práva, jichž se mohou
domorodé národy v tomto směru dovolávat. Jedná se o v první řadě o kolektivní prá-
va, jež jsou domorodým národům přiznána zvláštními mezinárodními instrumenty
(Úmluva ILO č. 169, Deklarace práv domorodých národů), resp. rozhodovací činností
Africké komise pro práva člověka a národů, dále o kulturní práva příslušníků men-
šin zakotvená v čl. 27 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jež
ve prospěch členů domorodých společenství vykládá především Výbor OSN pro lidská
práva, a konečně o kolektivní (resp. komunitní) vlastnické právo k tradičně obývané-
mu území a jeho zdrojům, do něhož byl na půdě inter-amerického systému ochrany
lidských práv transformován specifický vztah domorodých národů k půdě a ostatním
přírodním zdrojům. Byť mají tato práva základ v různých mezinárodněprávních in-
strumentech a ve vztahu k domorodým národům byla rozvinuta na půdě různých
mezinárodních orgánů, vzájemně se prolínají a doplňují. Ze všech je pak možné od-
vodit povinnost států zabránit negativním vlivům činností v jejich jurisdikci na území
obývaná domorodými národy, resp. tyto vlivy minimalizovat, a účinně domorodé ná-
131
Supra
, s. 83 a násl.
132
Rozhodnutí Africké komise v případu
Endorois
, cit.
supra
pozn. 82, zejména body
209 a 238 (srov. též
celou argumentaci k tvrzenému porušení vlastnického práva v bodech 174-238).
133
“
[A]
n environment degraded by pollution and defaced by the destruction of all beauty and variety is as
contrary to satisfactory living conditions and the development as the breakdown of the fundamental ecologic
equilibria is harmful to physical and moral health.”
(rozhodnutí Africké komise v případu
Ogoni
, cit.
supra
pozn. 79, bod 51).