SBORNÍK 66 SVOČ 2016

246 / 610

244
né, spočívá vlastně jen na pouhých slovech.162 Pokud určitou oblast míní potenciálně
regulovat, účinků nedosáhne samo od sebe (kupř. vytvořením určitého neporušitelné-
ho přírodního zákona), ale až změnou jednání subjektů, na něž regulace dopadá. Ta
se mu ovšem nikdy nezdaří, pokud se subjekty dané pravidlo rozhodnou obcházet.
Právo totiž pouze k určitému chování přiřazuje sankci, což jej činí výsostně závislým
na slušném lidském chování, resp. na slušnosti v subjektivním smyslu vymezené v prvé
kapitole této práce. Neúprosný Godelův theorém neúplnosti163 , jenž lze pro tyto účely
shrnout slovy „kdo v systému hledá mezery, vždy je najde“, není ani pro právo výjimkou.
To považuji za obzvláště relevantní poznatek v právní regulaci obchodování. K po-
chopení světa byznysu je z pochopitelných důvodů více než kde jinde užíváno eko-
nomických metod, to ovšem na druhou stranu svádí k jeho dehumanizaci a přílišné
monetizaci. Tak i právo je viděno jako pouhý „příkaz k optimalizaci“164, se kterým je
možno k dosažení svých zájmů libovolně nakládat165 . Zatímco u manažerů lze tento jev
ještě relativně pochopit, vyskytuje se žel i u právníků samých. Dobrovolně se degradují
na pouhé věrné služebníky těchto manažerů, ačkoliv jejich moc tomuto postavení ne-
odpovídá a činí je odpovědné za stav současné společnosti. Role právníků by měla spo-
čívat spíše v jakémsi „korporátním svědomí.“166 Měli by harmonizovat zájmy klienta
se zájmem veřejným, posuzovat krátkodobé ekonomické cíle ve světle dlouhodobých
celospolečenských.167
Odpovědnost a povinnosti ale nepatří mezi módní slova současné doby, zdá se, že
mnohdy přiléhavější je karamazovské „vše je dovoleno.“
Sankce přiřazené právem k určitému neslušnému chování tak nejsou a nemohou být
dostatečným zajištěním její ochrany.168 Celý ekonomický systém funguje spíše proto,
162 KURBJEWEIT, B. H. The Relationship of Ethics and Law in Governing the Game of Business [online].
Journal of Business Ethics Education, 2011, vol. 8, s. 58 [cit. 6. 3. 2016]. Dostupné z:
1P98wlZ
163 POLČÁK, op. cit., s. 170.
164 Ovšem nikoliv v chápání Alexyho.
165 Chápání právních pravidel jako „norem umožňujících výjimku“ či „standardů s příhodnými me-
zerami“ dnes v praxi snad již ani nikoho nepřekvapí.
166 NESESSIAN, D. Business Lawyers as Worldwide Moral Gatekeepers? [online]. Georgetown Journal of
Legal Ethics, 2015, vol. 28 [cit. 6. 3. 2016]. Dostupné z:
167 „Naši klienti nás mohou požádat o radu ve věcech, které mohou vyvolat znepokojení. Musíme se ptát sami
sebe, jaké jsou hranice toho, co můžeme udělat? Naše odpovědnost nesahá jen vůči našemu klientovi. Jde
dalece za ni, až k odpovědnosti vůči celému systému spravedlnosti a právnímu státu, který je základem našeho
systému. To je to, čím jsme. Pokud bychom poskytovali pouze takové rady, jaké klient chce, pak riskujeme
překročení hranice, která odděluje dobrou radu od špatné, špatnou radu od neprofesionální a neprofesionální
radu od rad, které mohou umožnit zločin.“ Srov. tamtéž.
168 Tam, kde škoda není pouze peněžní, ale dotkla se např. života blízkého či životního prostředí, nelze
nikdy odškodněním vrátit vše do původního stavu. I peníze (pokud tedy někdo nemá po vzoru strýčka
Skrblíka uspokojení v zaplavání si v nich) musí být ve finále v něco proměněny. Hon za jejich ziskem
tedy musí být vyvažován ochranou toho k čemu mohou sloužit. K tomu lze zmínit indiánské přísloví:
„Only after the last tree has been cut down; Only after the last fish has been caught; Only after the last river
has been poisoned; Only then will you realize that money cannot be eaten“