241 / 610
239
kotvení však vzbuzuje pro svoji nepovedenou formulaci i aplikační důsledky řadu po-
chybností
136
, za užití doslovného výkladu může podnikatelskou praxi zcela ochromit.
Pro podnikatelské vztahy je naopak vyloučeno použití institutu lichvy a neúměrné-
ho zkrácení. Otázkou je, zda za předpokladu chápání tohoto ustanovení jako speciál-
ního pravidla k obecným zásadám zároveň není možné namítat ani rozpor s dobrými
mravy a poctivostí.
137
Nezbývá tak než vyčkat na postoj soudů, ačkoliv i vzhledem
k dosavadní neochotě potenciálních žalobců nelze strmý nárůst posuzovaných případů
příliš očekávat.
3.4 Institut předsmluvní odpovědnosti
V právním styku někdy přetrvává dogma, že stranám vznikají práva a povinnosti
až okamžikem uzavření smlouvy. Není tomu tak. Snad netřeba připomínat, že každý
nese povinnost slušnosti vůči druhému vždy a za všech okolností, to přirozeně platí
i v rámci předsmluvních vztahů. Ačkoliv má každý v souladu se zásadou autonomie
vůle výsostné právo do smluvního vztahu nevstoupit, v případě porušení některých
právně relevantních norem slušnosti je vůči druhé straně odpovědný. Odpovědnost
zde vyvěrá z obecného principu poctivosti, tak jak byl již popsán výše, chránícím pře-
devším důvěru v poctivé jednání druhé strany.
138
Zakázáno je
de lege lata
explicitně
zejména vést jednání „naoko“
139
a přerušit jednání o smlouvě ve fázi,
„kdy se uzavření
jeví jako vysoce pravděpodobné“,
140
Obsažena je také informační povinnost
141
a ochrana
důvěrných informací před jejich zneužitím i vyzrazením
142
.
Přestože lze nepochybně značně kvitovat snahu zákonodárce o potírání těchto zřej-
mých
neslušností
143
,
praktický pohled vznáší řadu pochybností především v otázce une-
sení důkazního břemena. Potenciální žalobce může mít poměrně velké potíže s proka-
zováním skutečné neexistence úmyslu uzavřít příslušnou smlouvu či spravedlivého dů-
vodu pro ukončení jednání.
144
Vzhledem ke specifickému výkladu obchodněprávních
136
K tomu více srov. BEJČEK,
Soukromoprávní ochrana slabšího obchodního partnera
, op. cit.
137
J. Bejček tvrdí, že tomu tak není. Srov. BEJČEK, J.
Malí a střední podnikatelé jako slabší strana v hospo-
dářském styku?
[online]. Obchodněprávní revue 11-12, 2014, C.H.Beck [cit. 2. 3. 2016]. Dostupné z:
http://bit.ly/1RKjikA138
Hulmák, M.:
Limity předsmluvní odpovědnosti
[online]. Bulletin advokacie 3, 2011, C.H.Beck [cit. 2. 3.
2016]. Dostupné z:
http://bit.ly/1UugnBw139
Ustanovení § 1728 občanského zákoníku zakazující zahájit vyjednávání, které dle úmyslu jedné stran
nemá vést k uzavření smlouvy.
140
Ustanovení § 1729 občanského zákoníku.
141
Ustanovení § 1728 odst. 2 občanského zákoníku.
142
Ustanovení § 1730 odst. 2 občanského zákoníku.
143
Obchodní zákoník ani občanský zákoník z roku 1964 obecně institut předsmluvní odpovědnosti neu-
pravovaly. Judikatura zastávala názor, že v případě odpovědnosti za škodu vzniklé tvrzeným porušením
předsmluvní povinnosti, tedy např. ukončením jednání o uzavření smlouvy, musely být splněny základ-
ní předpoklady odpovědnosti za škodu podle ustanovení § 420 občanského zákoníku. K tomu srov.
usnesení NS ČR, sp. zn. 23 Cdo 903/2013.
144
Německý BGB kupř. poskytuje poškozenému výhodnější postavení presumpcí zavinění a nestanovením
exkulpačních důvodů. K tomu srov. SOROKOVÁ, M.
Předsmluvní fáze obchodněprávní kontraktace