SBORNÍK 66 SVOČ 2016

243 / 610

241
ních zásad, s cílem zjistit rovněž ono okřídlené „law in action“, tedy skutečnou roli
slušnosti v právní regulaci těchto vztahů. Nyní je načase shrnout a zhodnotit výsledky
tohoto bádání.
Z provedené analýzy plyne, že slušnost (v objektivním smyslu) plní v tuzemském
právu především funkci limitace vůči zásadě smluvní autonomie. Pro ekvitní zásady
je typické, že v praxi působí jako korektiv výkonu práv z již existujících vztahů, tedy
jako „prostředek ultima ratio jak ve výjimečných případech zmírnit či odstranit přílišnou
tvrdost zákona v situaci, ve které by se přiznání uplatněného nároku jevilo krajně nespra-
vedlivým.“149 Nejprve tedy musí být vyčerpána litera zákona a až poté by, ovšemže se
zřetelem k právní jistotě a smluvní svobodě stran, mělo být užito nepsaných zásad.150
Cílem je přitom přirozeně zachovat co možná největší dohodu stran. Konkretizované
podoby slušnosti (inkorporací) naopak autonomii vůle omezují již v prvopočátku do-
datečnými právními povinnostmi.
Ať již se jednalo o kupř. připuštění moderace smluvní pokuty, odepření ochrany
právu vykonanému po letech v rozporu s předchozím slibem či nemožnost vázání spl-
nění závazku na objektivních okolnostech, ve všech těchto případech soudy odhlédly
od tradiční formule vigilantibus iura scripta sunt.151 Je legitimní vyjadřovat z připou-
štění těchto zásahů do smluvených povinností obavy, ostatně právní jistota i smluvní
svoboda jsou jedny z nejvýznamnějších právem chráněných zájmů.152 Nicméně, sou-
kromé právo je tradičně postaveno nejen na zásadě autonomie vůle153 , nýbrž i zásadě
rovnosti, jenž naopak zajišťuje, že svoboda jednotlivce bude limitována způsobem,
aby byly za srovnatelných podmínek zajištěna stejná rovnost (možnosti) pro všech-
ny.154 Podstata práva, jakožto opravdového ars boni, spočívá v neustálém vážení těchto
zájmů, hledání optimálního bodu mezi oběma extrémními polohami a tím tak do-
149 Rozsudek NS ČR, sp. zn. 32 Cdo 2944/2011.
150 GAJDÍKOVÁ, M. Zásada poctivého obchodního styku [online]. Diplomová práce. Praha: Univerzita
Karlova. Právnická fakulta, 2014, s. 21 [cit. 5. 3. 2016]. Dostupné z:
151 Její uplatňování glosuje K. Šimáčková: „Mám často pocit, že jsme jako učitelé na právnické fakultě zkla-
mali, když vidím pěkně rostlého, dobře oblečeného mladíka v perfektně padnoucím obleku, jak omílá jedinou
latinskou větu, kterou zná: „Vigilantibus iura scripta sunt.“ (A už jsem to slyšela v souvislosti s restitučními
spory, u invalidního důchodu pro duševně nemocného nebo u případu Romky sterilizované v den, kdy porodi-
la).“ Srov. ŠIMÁČKOVÁ, K. Nejnespravedlivější rozsudky [online]. Jiné právo, 1. června 2011 [cit. 5. 3.
2016]. Dostupné z:
152 V tomto duchu se někdy mluví o tzv. soukromém zákonodárství mezi smluvními stranami. K tomu srov.
TICHÁ, op. cit.
153 Kterou zdůrazňují autoři nového kodexu. Srov. Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku, op.
cit., s. 20 či ELIÁŠ, op. cit.
154 V této souvislosti lze uvést známé francouzské úsloví o „svobodě lišky ve svobodném kurníku.“ To je situ-
ace, které se právo snaží prostřednictvím zásady rovnosti zabránit. Nota bene, právě zajištěním, že jedna
strana nebude moci druhé vnutit proti její vůli povinnost, založit právo či ho neslušným způsobem vy-
konávat, se prosadí skutečná autonomie vůle. K tomu srov. HURDÍK a LAVICKÝ, op. cit. či BEJČEK,
Soukromoprávní ochrana slabšího obchodního partnera, op. cit.