Table of Contents Table of Contents
Previous Page  240 / 610 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 240 / 610 Next Page
Page Background

238

do ringu“ a přinucen k hledání nových a účinnějších prostředků, jak nalákat zákazníky

právě k sobě.

128

I tento střet v podobě hospodářské soutěže ovšem přirozeně musí mít

hranice a poněvadž neoliberalistický ideál svobodné a účinné soutěže, jejíž hlavní pře-

kážkou je zákonodárství

129

, se ukázal jako vesměs nefunkční, připadla úloha zajištění

slušnosti a řádu v ní právu.

Pojem „dobré mravy soutěže“ neznamená totéž, co „dobré mravy“ obecně. Přídavek

„soutěže“ zřetelně zdůrazňuje, že při konkurenčních bojích platí jiná pravidla morálky

či slušnosti.

130

Jejich vztah lze charakterizovat jako dvě množiny s určitým průnikem.

131

Cílem dobrých mravů soutěže sice je chránit hospodářskou soutěž pro její ekonomic-

kou důležitost, potíráním zákeřného, podvodného či parazitujícího chování

132

však

zároveň nepřímo poskytuje ochranu i slušnosti jako takové.

Rozpor s dobrými mravy soutěže je jednou ze tří podmínek generální klauzule ne-

kalé soutěže. Na rozdíl od zásady dobrých mravů a poctivého obchodního styku, které

korigují spíše smluvní vztahy, se ochrana proti nekalé soutěži uplatní na jakékoliv sou-

těžní (tedy v prvopočátku i mimoprávní ekonomické) vztahy, což z ní dělá jednoho

z nejvýznamnějších „strážců“ slušnosti v celém obchodním právu.

3.3 Zásada ochrany slabší strany

Ochrana slabší strany představuje patrně nejvýznamnější vývojový trend současného

soukromého práva.

133

Po prvotním soustředění zejména na nájemce a spotřebitele, se

postupně začíná explicitně vtahovat i do sféry komercialistické, tedy na vztahy B2B,

v nichž bývají typové znaky slabosti nalézány především u malých a středních podnika-

telů. Občanský zákoník věnuje ochraně slabší strany hned několik ustanovení s dosa-

hem na podnikatele, přičemž nejvýznamnější je patrně § 433, odst. 1 zakotvující gene-

rální klauzuli ochrany slabšího spočívající v zákazu zneužití silnějšího postavení k

„vy-

tváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy

ve vzájemných právech a povinnostech stran.“

Zákaz zneužívání ekonomické závislosti

ve vztazích B2B samozřejmě není žádným vynálezem nového kodexu. Podstatou jde

o derivát obecných ekvitních zásad dobrých mravů a poctivosti

134

, v judikatuře tak

nalézal odrazy i přes absenci výslovných ustanoveních v zákoně

135

. Nové zákonné za-

128

ONDREJOVÁ, D.

Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži

. Praha: Wolters Kluwer, 2010, s. 10.

129

BEJČEK, J.

Soutěžní politika a fúze v evropském kontextu

. Brno: Masarykova univerzita, 2010, s. 14.

130

ONDREJOVÁ, D.

Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku: komentář

. Praha: C.H. Beck, 2014, s. 42.

131

Srov. sbírka Vážný 12.336, sp. zn. Rv I 1625/31.

132

Usnesení MS v Praze ČR, sp. zn. 8 A 71/2012.

133

BEJČEK, J.

Soukromoprávní ochrana slabšího obchodního partnera

[online]. Bulletin advokacie, Praha:

Česká advokátní komora, 2015 [cit. 4. 3. 2016]. Dostupné z:

http://bit.ly/1U2clC4

134

Tamtéž.

135

M. Tichá označuje tři situace, v nichž se projevoval: tzv. katalogové podvody, smlouvy o dodávkách v tzv.

síťových odvětvích a dodavatelské smlouvy mezi dodavateli a obchodními řetězci. Srov. TICHÁ, M.

Dodavatelské smlouvy a ochrana před tzv. adhezními smlouvami

[online]. Obchodněprávní revue 3, 2015,

C.H.Beck [cit. 4. 3. 2016]. Dostupné z:

http://bit.ly/21s1rnG

a kupř. rozsudek NS ČR, sp. zn. 23 Cdo

2184/2007.