238 / 610
236
2.4.6 Vzájemný vztah dobrých mravů a poctivosti
Jestliže judikatura pojímá zásady dobrých mravů a poctivého obchodního styku jako
dva odlišné principy, je přirozené ptát se po jejich vzájemném vztahu, přičemž by mělo
být možné identifikovat situace, v nichž je nutné argumentovat jen jednou z nich.
O vymezení obsahových odlišností se pokusili již mnozí, jejich snaha žel nedopadla
příliš úspěšně.
Dobré mravy Melzer a Tégl označují za minimální standard každého jednání, který
je podmnožinou širšího principu poctivosti (dobré víry v objektivním smyslu).
115
Dle Nového překračuje princip poctivosti dobré mravy v okamžiku, kdy mezi sub-
jekty soukromého práva vznikne užší vztah, jedná se však o různé kategorie.
116
Naopak
Hurdík dobré mravy i poctivost směšuje.
117
Zásada poctivého obchodního styku je
Kvačkovou pojímána jako podmnožina principu poctivosti
118
, Havlem jako podmno-
žina dobrých mravů
119
a Lokajíčkem jako speciální obchodněprávní zásada nahrazující
dobré mravy
120
. I samy soudy navíc v odlišení dobrých mravů a poctivého obchodní-
ho styku evidentně tápají. Bylo vyřčeno, že poctivý obchodní styk je podmnožinou
dobrých mravů
121
i že jí být nemůže
122
, že se obě zásady obsahově nekryjí
123
i že mají
společný základ
124
124. V posledních letech se však soudy, zdá se, ustálily na chápání
poctivého obchodního styku jako zásady speciální.
Jak vidno, jen těžko si představit komplikovanější situaci. Příčinu toho je, dle mého
názoru, nutno hledat na samém počátku, totiž v prvotním „zmatení jazyků“ při vy-
mezování pojmů souvisejících se společenskými normami. Jelikož již na tomto dělení,
jak bylo zmíněno v první kapitole této práce, neexistuje obecná shoda a je více či
dloužení promlčecí doby), avšak následně by se ukázalo, že podpis na takovém dokumentu by nebyl
jeho, ale jiné osoby, čímž by došlo k promlčení v původní promlčecí době a formálně vzato by dlužník
měl právo vznést námitku promlčení. Srov. KVAČKOVÁ, R.
Dobrá víra, poctivost a slušnost v obchodním
styku
[online]. Disertační práce, Univerzita Karlova, Právnická fakulta, 2015, s. 115 [cit. 2. 3. 2016].
Dostupné z:
http://bit.ly/22ilR8q115
„
Každý rozpor s dobrými mravy představuje obzvláště závažný rozpor s požadavkem poctivosti.“
Srov.
MELZER a TÉGL.
Povinnost jednat v právním styku poctivě
, op. cit.
116
NOVÝ, Z. Princip „poctivosti“ dle Draft Common Frame of Reference jako inspirace pro výklad § 6
odst. 1 návrhu občanského zákoníku [online]. Právní rozhledy, č. 2, 2012, C.H.Beck [cit. 1. 3. 2016].
Dostupné z:
http://bit.ly/1RhMfu7117
HURDÍK, LAVICKÝ op. cit., s. 124.
118
KVAČKOVÁ, op. cit., s. 43.
119
HAVEL, op. cit.
120
LOKAJÍČEK, J. Zásady poctivého obchodního styku [online]. Právní rozhledy, č. 1, 2013, C.H.Beck
[cit. 1. 3. 2016]. Dostupné z:
http://bit.ly/1RKaAD0121
„Jednání, které není v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, logicky nemůže být v rozporu
s dobrými mravy.“ Srov. rozsudek NS ČR, sp. zn. 29 Odo 354/2006.
122
„Na základě toho, že právní úkon je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku nelze bez další-
ho učinit závěr, že se také příčí dobrým mravům.“ Srov. usnesení NS ČR, sp. zn. 29 Cdo 3290/2007.
123
Rozsudek NS ČR, sp. zn. 29 Cdo 359/2007.
124
Jmenované zásady totiž mají své společné jádro, jež spočívá v ekvitě.“ 3727/10.