237 / 610
235
2.4.5 Další příklady
Uvedené tři oblasti samozřejmě nejsou a nemohou být zdaleka jedinými, kde zmí-
něné zásady přicházejí do úvahy. Z dalších nedávno posuzovaných případů zmíním
zkratkovitě jen některé.
Obchodník by měl být se svými vyjádřeními vůči obchodním partnerům obezřetný.
Ručitel byl bankou vyzván ke splnění svého závazku s tím, že zaplatí-li do 14 dní 70%
z jeho celkové výše, nebude již banka více požadovat. Po devíti letech bylo ovšem právo
na zbylých 30% částky včetně úroku z prodlení (ve výši již přesahující požadovaný
dluh) uplatněno postupitelem pohledávky. Byť z formálního hlediska po právu, jeví
se výkon tohoto práva – s ohledem na dobrou víru ručitele a uplynulý čas – jako
„ne-
korektní a z hlediska zásad poctivého obchodního styku nepřijatelný.“
106
K tomuto ještě
podotýkám, že za nové právní úpravy by se v takovém případě postupník mohl hojit
na postupiteli, neboť mu za dobytnost zásadně odpovídá.
107
Na druhou stranu, nedo-
držení „slova“ jedné ze stran, že za určitých podmínek od smlouvy odstoupí, což poté
neučinila, za rozporné shledáno nebylo.
108
Ujištění dlužníka, že dluh uhradí, samozřej-
mě nebrání věřiteli v podání žaloby v případě jeho prodlení.
109
Podnikatel by tak měl
být rovněž obezřetným a na plané sliby příliš nevěřit.
V jiném, poměrně pikantním rozhodnutí soud proti zásadě poctivého obchodního
styku i dobrým mravům označil požadavek advokátní kanceláře na zaplacení odměny
za poskytnuté právní služby, kterými přitom klientovi způsobila škodu ve výši několika
milionů korun.
110
V úvahu také připadá rozpornost vznesení námitky promlčení. V občanskoprávních
vztazích bylo její uplatnění – pro okolnosti, za nichž se tak událo – již několikrát
označeno za nesouladné s dobrými mravy, byť čistě z pohledu platného práva bylo
zcela v pořádku.
111
Jestliže však i v těchto vztazích jde o mimořádný prostředek, argu-
mentem
a minori ad maius
lze dovodit, že tím spíše to bude platit pro obchodněprávní
vztahy
112
. Této výjimečnosti se zatím Nejvyšší soud, podle všeho, drží, neboť se mi
nepodařilo najít jediné rozhodnutí, kde by dovolatelům v jejich stížnosti proti námit-
ce vyšel vstříc
113
. V tomto kontextu bude rovněž zajímavé sledovat obchodněprávní
výklad ustanovení § 650 občanského zákoníku, které – jakožto konkretizovaný projev
slušnosti – nově explicitně staví běh promlčecí lhůty po dobu, kdy byl věřitel dlužní-
kem nebo osobou mu blízkou
„lstivě uveden v
omyl
.“
114
106
Rozsudek NS ČR, sp. zn. 32 Cdo 2944/2011.
107
Ustanovení § 1885 občanského zákoníku.
108
Rozsudek NS ČR, sp. zn. 23 Cdo 2672/2011
109
Usnesení NS ČR, sp. zn. 23 Cdo 39/2013
110
Usnesení NS ČR, sp. zn. 23 Cdo 2128/2013
111
Srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 33 Odo 561/2006, 21 Cdo 992/99 či 25 Cdo 1839/2000.
112
Rozsudek NS ČR, sp. zn. 23 Cdo 123/2011
113
Ačkoliv takových pokusů byla jen v posledních letech ze strany dovolatelů spousta. K tomu srov. rozhod-
nutí NS ČR, sp. zn. 29 Cdo 3315/2012, 32 Cdo 2076/2013, 23 Cdo 37/2013 či 32 Cdo 15/2013.
114
Taková situace by dle Kvačkové mohla nastat kupř. pokud by dlužník „uznal“ dluh (čímž by došlo k pro-