235 / 610
233
opakovaně označily výši úroku 0,5% denně (182% ročně)
91
, nicméně jednalo se jen
o výjimku z pravidla, neboť opačný výše proklamovaný judikatorní závěr potvrdila
rozhodnutí, která stejně či ještě vyššímu úroku ochranu přiznala
92
. To soudy obvykle
odůvodňují oportunismem či pokrytectvím povinných osob, které sami svoji povin-
nost poctivosti vůči oprávněnému porušili nevčasným uhrazením svého závazku.
93
Soud neobměkčilo ani, že věřitel dlužníka po splatnosti nevyzval k plnění
94
, ani uplat-
nění námitky až v exekučním řízení
95
. Úhelným kamenem tak zřejmě je funkce úroku
v daném vztahu. Je-li jeho výkon veden snahou o dosažení zisku a zakládá-li výraznou
nerovnoměrnost, je označen za šikanózní a není mu poskytnuta ochrana.
Jako ustálené se jeví také řešení otázky možné moderace úroků z prodlení. I kdyby
byla výše úroků příliš vysoká, soudy nemají možnost ji – na rozdíl od smluvní pokuty –
dle své úvahy moderovat, nýbrž mohou ji, resp. výkon práva, toliko označit jako celek
za rozpornou s dobrými mravy či zásadou poctivého obchodního styku. Nejvyšší soud
tento postup odůvodňuje absencí zákonné úpravy.
96
Postoj
„všechno, nebo nic“
se však
zdá vzhledem k funkcím úroku z prodlení jako přehnaně formalistický, i v kontextu
nové právní úpravy se domnívám, že žádný vskutku relevantní argument soudům ne-
brání v prohlášení úroku za rozporný pouze zčásti. Jde také zřejmě o jeden z důvodů,
proč soudy tak zřídka přistupují k odepření ochrany i relativně vysokým úrokům.
2.4.4 Smluvní pokuta
Smluvní pokuta je zajišťovací institut pro případ porušení smluvené povinnosti.
V judikatuře lze odlišit dva typově odlišné postupy řešení souvisejících právních otá-
zek. Jednalo-li se o samotnou výši smluvní pokuty, nebylo nutné argumentovat rozpo-
rem se zásadou poctivého obchodníku styku, neboť obchodní zákoník soudům dával
pravomoc ji moderovat. Rozhodovací praxí bylo postupně dovozeno, že se v případě
shledání její nepřiměřenosti
97
nejedná jen o možnost soudu moderovat, ale přímo po-
91
Nálezy ÚS ČR, sp. zn. I. ÚS 523/07 a I. ÚS 728/10. Rozsudek NS ČR, sp. zn. 32 Odo 468/2003
92
Rozsudek NS ČR, sp. zn. 32 Cdo 2185/2008. Nález ÚS ČR, sp. zn. I. ÚS 728/10.
93
„
Stěžovatel dlouhodobě porušoval zásady poctivého obchodního styku, k nimž patří i zásada včas hradit své
závazky. Pokud sám tak nečinil, může se jen stěží dovolávat ochrany zásad dobrých mravů a poctivého ob-
chodního styku.“
Srov. usnesení ÚS ČR, sp. zn. III. ÚS 1169/13. Dále také usnesení NS ČR, sp. zn. 23
Cdo 3278/2015.
94
Rozsudek NS ČR, sp. zn. 3 Cdo 1030/2011.
95
Usnesení ÚS ČR, sp. zn. II. ÚS 3276/13.
96
K tomu srov. usnesení NS ČR, sp. zn. 23 Cdo 3071/2015:
„Právo na
úroky
z prodlení lze poměřovat
ustanovením
§
3 odst. 1 občanského zákoníku pouze v tom smyslu, zda jeho výkon je
či
není v rozporu
s dobrými mravy
“. Rozsudek NS ČR, sp. zn. 30 Cdo 3562/2013:
„Úvahy o tom, že by byl odůvodněn
vyšší
úrok
z prodlení než obvyklý, a
že
by sjednání
úroku
z prodlení bylo neplatné jen ve zbývající
části,
jsou
bezpředmětné, neboť podle ustálené judikatury stíhá neplatnost podle
§
39 obč. zák. pro rozpor s dobrými
mravy celý
úkon,
nikoli pouze jeho
část“
97
Posuzování je založené na posouzení individuálních okolností konkrétního případu, které soud shledá
- se zřetelem na funkce smluvní pokuty a na účel moderačního oprávnění soudu - právně významnými.
Bere se ohled zejména na důvody, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly, a na okol-
nosti, které je provázely, přičemž není vyloučeno, aby soud již při posuzování této otázky přihlédl k vý-