233 / 610
231
zneužití práva se dle důvodové zprávy musí namítat
80
, jako správnější se mi nicméně
v situaci výkonu práva v rozporu s jeho účelem zdá přihlížení ex officio
81
.
2.4 Analytická část
2.4.1 Úvodní přehled
Nyní je načase se přesunout od obecných otázek a do jisté míry nekonečného pátrá-
ní po vhodných definicích k řešení konkrétních právních problémů, v nichž přicháze-
ly do úvahy zásady dobrých mravů a poctivého obchodního styku. Zřejmě nejčastěji se
soudní rozhodování týkalo řádného a včasného plnění úroku z prodlení a smluvní pokuty
včetně jejich výše. Těžiště bude spočívat v rozboru spíše novější judikatury (cca z let 2013-
2016), kterou se pokusím zasadit do kontextu s některými předchozími rozhodnutími.
2.4.2 Řádné a včasné plnění
Ačkoliv je řádné a včasné plnění závazku (zásada pacta sunt servanda) významným
projevem zásady poctivosti a slušnosti v právním styku
82
, zdá se, jakoby se zvyklostí
dnes stával spíše opak a za neslušný pokládán požadavek na splnění dlužníkovy po-
vinnosti včetně dohodnuté sankce. To lze ilustrovat kupř. na nedávném posuzovaném
případu, ve kterém se žalobce domáhal zaplacení částky s úrokem s prodlením ve výši
0,15% denně, v době vydání rozsudku převyšujícího žalovanou částku již trojnásobně.
Žalovaný od počátku odmítal dluh v požadované výši uhradit, ačkoliv jeho větší část
uznával. Po řadě procesních úkonů, kterými se mu podařilo celé řízení prodloužit,
následně podal námitku rozporu požadovaného úroku z prodlení se zásadou poctivého
obchodního styku. Nejvyšší soud nicméně žalovanému vytkl, že se nepokusil mini-
malizovat důsledky prodlení, nota bene s výší úroků nepřevyšující obvyklé standardy,
úhradou alespoň jím uznané částky.
„Nelze vnímat jako porušení
[zásady poctivého ob-
chodního styku],
když věřitel v případě prodlení dlužníka uplatní sjednaný postih za pro-
dlení.“
83
Naopak, jak pregnantně shrnul v jiném rozhodnutí,
„v
rozporu s uvedenou
zásadou je prodlení
[dlužníka]
s
úhradou
závazku.“
84
Řádné nesplnění závazku ovšem je mnohdy vyvoláno i prodlením věřitele, nepři-
jme-li řádně nabídnuté plnění či neposkytne-li potřebnou součinnost. Právě nepo-
skytnutí kooperace bylo Nejvyšším i Ústavním soudem posouzeno za jistých okolností
jako rozporné se zásadou poctivého obchodního styku. V posuzovaném případě se ob-
80
„Má-li tedy být sankce naplněna, závisí to, (...), na vůli osoby zneužitím práva dotčené.“ Důvodová zpráva
k novému občanskému zákoníku
[online]. Justice.cz [cit. 2. 3. 2016]. Dostupné z: http://obcanskyzako-
nik.justice.cz/images/pdf/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf81
Srov. MELZER, F a P. TÉGL.
Občanský zákoník: velký komentář
, op. cit, s. 155. Osobně se domnívám,
že by tomu tak mělo být také proto, že zneužití práva vůči druhému je natolik závažným jevem nabou-
rávajícím samou podstatu práva jako spravedlivého řádu a jeho cíl v rovnováze zájmů.
82
Někdy bývá považována i za
„nejvyšší zásadu právní“.
Srov. KNAPP, V.
Teorie práva
. Praha: C. H. Beck,
1995, s. 84.
83
Usnesení NS ČR, sp. zn. 23 Cdo 2565/2012
84
Usnesení NS ČR, sp. zn. Cmo 483/2014-203, cit. dle I. ÚS 3691/15. Platí zde ostatně Celsův výrok:
„Poctivost vyžaduje, aby se uskutečnilo, co bylo dohodnuto“
(Digesta 19,2,21)