SBORNÍK 66 SVOČ 2016

228 / 610

226
společenské činnosti tedy je spolupráce. Má-li být efektivní, musí se zakládat na vzá-
jemné důvěře, úctě, respektu, vstřícnosti a smyslu pro fair play. Jinak se stává pouze
účelovým spojením, kalkulem, který nemůže mít dlouhodobého trvání.42 Očekávání,
že úmluvy budou dodržovány, práva respektována a pravidla ctěna, jsou naprosto le-
gitimní a mají svoji racionální logiku. Vytvářejí samu možnost ekonomických aktivit
a stávají se obecně jejich výchozí podmínkou.43
Vzniká tak požadavek na specifický právní výklad obchodněprávních vztahů, v němž
se snoubí požadavek na nutnou slušnost a poctivost s potřebnou dravostí a konku-
rencí44, to vše ve světle zásady profesionality. Výsledkem jsou odlišná (spíše volnější)
pravidla, v nichž za slušné mezi obchodníky může být považováno i chování, které by
již obecně bylo neslušné.
Některými autory bylo v této souvislosti tvrzeno, že obchodník nemá jinou po-
vinnost než maximalizovat svůj zisk a dodržovat zákony, vše ostatní vyřeší trh sám.45
Tyto názory však je v současné době již nutno vesměs odmítnout jako neudržitelné.46
„Automoralizace“ pouhým principem konkurence a svobodným trhem totiž předpo-
kládá, že slušné chování bude subjektům vlastní a skutečně si ho sami vynutí. Co
bylo možná relativně samozřejmé v časech Smithe47, již však není pravidlem v době
ekonomisty48 podporované orientace na vlastní prospěch a sobectví. Ekonomistické
nárokování si primárního výkladu všech podstatných společenských jevů, jemuž bohu-
žel neodolalo ani právo49 , spolu s prosazovaným dehumanizovaným chápáním člověka
42 ŠMAJS, J. a kol. Etika, ekonomika, příroda. Praha: Grada, 2012, s. 76.
43 Tamtéž, s. 78.
44 Obchodování se musí odehrávat spíše v tekoucí bystřině, v níž mají silnější a schopnější pstruzi prostor
k požírání slabších a líných, nikoliv v zabahněném rybníku plném otylých kaprů.
45 K tomu srov. slavné články FRIEDMAN, op. cit. a CARR, A.Z. Is Business Bluffing Ethical? [online].
Harvard Business Review, January 1968 [cit. 2. 3. 2016]. Dostupné z:
46 Tento přístup pomíjí nutnou souvislost ekonomických vztahů z dalšími společenskými jevy, jinak řečeno
s lidstvím. Tomáš Sedláček v tomto duchu hovoří o tzv. zombie economics – pouhému tělo (usilujícímu
jen o žraní a rozmnožování) oddělenému od duše (lidské dimenze, soucitu, slušnosti). Ekonomické
vztahy neexistují ve vakuu, nýbrž jsou součástí celkových společenských vztahů, a v těch určitá etická
pravidla zkrátka platit musí a platí. Negativa opačného, v současnosti stále dominantního, přístupu uká-
zala nejpozději ekonomická krize v roce 2009. SEDLÁČEK, T. Ekonomie dobra a zla: po stopách lidského
tázání od Gilgameše po finanční krizi. Praha: 65. pole, 2012, s. 334.
47 Smith ovšem rovněž uznával důležitost morálních pravidel pro fungování ekonomiky, tato část jeho
teorie ovšem byla zatlačena.
48 Jako ekonomisté se označují vášniví obhajovatelé tržní svobody, kteří považují ekonomiku za hlavní
faktor společnosti a odmítají v ní potenciální sociální, etické a jiné synergické vazby. Srov. Economism
[online]. Collins English Dictionary - Complete & Unabridged, 2012 [cit. 5. 3. 2016]. Dostupné z: http://
49 Na užití ekonomických metod v právu (nota bene obchodním!) samozřejmě není nic špatného, ba právě
naopak. Účelnost je dle Radbrucha ostatně jedním ze tří účelů práva. Problém však nastává, začnou-li
tyto nepochybně potřebné směry porozumění právu vytlačovat a zpochybňovat ostatní. Nelze se jen
„brát o své vlastní štěstí.“