225 / 610
223
věci samé, neboť i sám zákonodárce, pokud by byl situaci přítomen (a nepodlehl-li
by tlaku lobbistů),
19
by zřejmě vydal pravidlo jinak. Právní řád totiž
nikdy nedokáže být vnitřně koncepčně nerozporným systémem,
20
vždy obsahuje
jen pravidla vydaná k určitému časovému okamžiku. Proti tomu však stojí požadavek
jeho spojení s obecnou vůlí a jejími představami o řádném a slušném fungování spo-
lečnosti.
21
Vědomí tohoto konfliktu bylo mezi právníky přítomno od nepaměti.
22
Imanentní
součástí právního systému tak vždy byl určitý mechanismus sloužící k překlenutí jeho
excesivní tvrdosti či zjevné morální nepřijatelnosti. Tak se objevují
23
pravidla ekvity,
24
jež lze chápat jako určité
právně relevantní
části obecné slušnosti – přirozeně jen té
v objektivním smyslu, neboť pouze ona vyjadřuje konkrétní normy chování.
Vztah slušnosti a práva je, jinak vyjádřeno, synergický – oba systémy jsou pro-
tkány nesčetnými vazbami a jeden bez druhého nemohou ani existovat. Již bylo
naznačeno, že právo bez slušnosti (tzn. nepotírá-li neslušnosti a naopak) znamená
odpojení od obecné vůle, což je přinejmenším z hlediska aplikace práva neefektivní,
dlouhodobě však v každém případě zničující
25
pro důvěru v právo, respektive jeho
legitimizující politický systém.
26
Podobně nemožná je i slušnost bez práva, neboť její
nejvýznamnější normy si obvykle společnost vynucuje prosazovat formálním autori-
tativním způsobem. Takový způsob vymáhání pak podporuje socializaci i hodno-
tovou vybavenost jedinců, což jsou základní předpoklady samého vzniku těchto
norem (slušnosti v objektivním smyslu). Materiální pojetí soudobého právního státu
19
K tomu srov. strhující autobiografický příběh z americké politiky o neuvěřitelných praktikách
velkých bank při přijímání nového zákona o úpadku a ochraně spotřebitele, jenž hraničily až s vyděrač-
stvím. Srov. WARREN, E.
A Fighting Change
. Metropolitan Books, 2014, 384 s
20
K tomu srov. kybernetický Godelův theorém neúplnosti popisující neschopnost lidstva vytvořit
kompaktní systém logické reprezentace určitého fenoménu tak, aby byl komplexní a vnitřně bezroz-
porný. Srov. POLČÁK, op. cit, s. 170.
21
HURDÍK, J.
Zásady soukromého práva
. Brno: Masarykova univerzita, 1998, s. 71.
22
K tomu srov. slavnou Ciceronovu větu:
„Summum ius, summa iniuria“
či Radbruchovy tři účely práva
(právní jistota, účelnost a spravedlnost) a neustálé napětí mezi nimi.
23
Ačkoliv se v této souvislosti odkazuje často na římské právo, nelze ekvitu, dle mého názoru,
považovat za přímý „vynález“ Římanů, těm vděčíme jen za deskripci jejího mechanismu Jde o projev
lidského citu spravedlnosti, který se při řešení otázek vztahu člověka k člověku přirozeně objevuje. Lze
jej rovněž popsat již zmíněným efektem komplexity.
24
HURDÍK, op. cit., s. 71.
25
Jedinou nadějí politického systému usilujícího o takové právo, je změna toho, co je obecně
považováno za slušné, což nicméně opět ukazuje na důležitost vazeb mezi těmito systémy.
26
HOLLÄNDER, P.
Filosofie práva
. Plzeň: Aleš Čeněk, 2006, s. 5.