221 / 610
219
Je slušnost v obchodních vztazích právně relevantní
Tomáš Zvoníček – PF MU
Úvod
Jedno klasické úsloví praví, že termíny jako „podnikatelská etika“ či „slušný
obchod“ jsou vnitřně kontradiktorní. Svou podstatou přece obchodování je tvrdým
bojem bez skrupulí. V úsilí po úspěchu slabí politováníhodně zemřou, ale zato silní
budou slavně žít dál. Trh je jako džungle, v níž platí právo silnějšího – tak jaképak
místo pro etiku či slušnost?
V pozadí tohoto tvrzení je myšlenka, že podnikatelé jsou inherentně v konfliktu
mezi slušným (morálním) chováním a honbou za ziskem, a pokud si mezi nimi
mají zvolit, vždy zvítězí zisk.
„Existuje jen jedna společenská odpovědnost podniku
a to navyšovat zisk,“
obhajuje toto jednání památným výrokem nositel Nobelovy
ceny za ekonomii M. Friedman. Morální povinností manažerů je dle něj řídit podnik
za tímto účelem. Neekonomická hodnocení morálního charakteru jsou v obchod-
ním styku irelevantní. Právo slouží jen jako nástroj zajištění svobodné soutěže.
1
O této tezi si dovoluji vyslovit pochybnosti.
2
V práci budu tvrdit, že obchodní
styk je na slušném chování svých účastníků přímo závislý, a proto by takové chování
mělo být
právně relevantní. K potvrzení, že se nejedná pouze o můj idealismus,
3
budu rovněž argumentovat, že s ní nesouhlasí ani rozhodovací praxe a při řešení
obchodněprávních sporů poskytuje ochranu také jiným hodnotám.
S ohledem na téma v práci dám prostor taktéž otázkám mimoprávním. Ačkoliv
v nich jsem nejvýše poučený laik, jsem přesvědčen o tom, že právně formalistický
postup zabývající se jen rozborem konkrétní právní regulace určitého právního insti-
tutu (otázky), a ne rovněž otázkami jeho podstaty a smyslu (tedy i otázkami „proč“,
nikoliv jen „jak“), nevede k jeho skutečnému materiálnímu pochopení. Každý právní
institut totiž je pouze jednou ze stránek institutu společenského. Nevidím právo
jako systém mající svůj účel v sobě samém, nýbrž jako systém sociální, který je
1
FRIEDMAN, M.
The Social Responsibility of Business is to Increase its Profits
[online]. The New York
Times Magazine, September 13, 1970 [cit. 3. 3. 2016]. Dostupné z:
http://bit.ly/1QZTmBI2
Ostatně i sám Friedman, uvědomujíc si zřejmě její nebezpečnost, vzápětí prohlašuje, že samozřejmě
platí povinnost dodržovat zákony a zákaz podvodů a klamů. Tím ovšem svoji původní tezi současně
sám popírá.
3
Ačkoliv idealismus je u mladé generace zřejmě do jisté míry přirozený, pozoruhodné výsledky přesto
přinášejí nejnovější sociologické výzkumy o tzv. „generaci Y“, tedy o dětech narozených zejména
mezi léty 1985-2000. Nedávná studie např. ukázala jejich silné přesvědčení o povinnosti velkých
obchodních společností sloužit také veřejnému zájmu (tedy tzv. CSR, proti které Friedman přímo
vystupoval, viz kap. 2.3. této práce). Srov. BURSTEIN, D.
Fast Future: How the Millennial Generation
Is Shaping Our World
[online]. Beacon Press, 2013, s. 128 [cit. 5. 3. 2016]. Dostupné z: http://bit.
ly/1TWbEu2