222 / 610
220
povolán k řešení vnějšího vztahu člověka k člověku.
4
K naplnění jeho cíle – jímž není
nic menšího než zachování existence lidského rodu
5
– se proto nelze zabývat pouze
odosobněnými právními normami, nýbrž je třeba na společenskou realitu pohlédnout
širší perspektivou.
V první kapitole se proto nejprve pokusím o definici slušnosti a popis jejího vý-
znamu v obchodních vztazích. To bude důležité zejména pro pochopení role slušnosti
v právu, které se na ni, resp. její projevy, mnohokrát odvolává či ji konkretizuje
do zvláštních právních norem.
Po tomto objasnění bude možné přistoupit k analýze projevů slušnosti v obcho-
dněprávních vztazích. Vzhledem k celkové materii si nekladu za cíl postihnout ve vší
úplnosti veškeré projevy slušnosti, ani všechny aspekty rozebíraných institutů. Spíše
se chci soustředit na jejich nejvýznamnější rysy a praktické působení v právním
životě. Zdůrazňuji navíc, že se zaměřím výhradně na soukromé právo a zejména pak
na smluvní vztahy, tedy jen na jednu z dimenzí celého právního systému.
Získané poznatky z obou částí mi následně ve čtvrté, závěrečně pojaté kapitole
umožní zhodnocení právní regulace
de lega lata
a zamyšlení se nad návrhy
de lege fe-
renda
. Na samý konec ještě pojednám o limitech právní regulace obecně.
Nenárokuji si absolutní správnost těchto úvah, ba právě naopak, předem se omlou-
vám za nedodělky či nesrozumitelnosti způsobené celkovou složitostí tématu pře-
vyšující mé schopnosti. Uvědomuji si rovněž, že řada postojů zastávaných v této
práci – jak ostatně naznačují již prvé dva odstavce – je daná do jisté míry hodnotově
(ideologicky).
1. Slušnost a její podoby ve společenských vztazích
1.1 Slušnost jako projev sociální dimenze člověka
„Netážete-li se mne, co je to slušnost, pak to vím, tážete-li se mne, pak to nevím
.“
6
Slušnost patří mezi tu skupinu pojmů, o jejímž obsahu má většina lidí poměrně jasné
představy. Ačkoliv se v základních ohledech příliš neliší, jejich zobecnění do jedné
všeobjímající definice se přesto paradoxně jeví jako poměrně obtížné. Podobně tak
i snaha o odlišení slušnosti od souvisejících pojmů jako mrav, morálka či etika – tedy
termínů užívaných nejen v běžné řeči, ale i v odborných kruzích zcela
promiscue
.
Vysvětlení těchto obtíží zřejmě spočívá v charakteru slušnosti a souvisejících pojmů
ležícím přímo na ožehavém rozhraní mezi jedincem a společností, jenž je prostřed-
nictvím základní společenské otázky, jak se náležitě chovat, z přirozenosti místem
neshod. Rozlišování i definice tak jsou samy o sobě z velké míry arbitrární a spíše
4
Ostatně je notorietou, že bez existence společnosti neexistuje ani žádné právo. Srov. slavný Cicerův
výrok:
„Ubi societas, ibi ius“.
5
HURDÍK, J. a P. LAVICKÝ.
Systém zásad soukromého práva
. Brno: Masarykova univerzita, 2010, s 31.
6
HOUBOVÁ, D. Slušnost a spravedlnost v právu. In:
Slušnosť v práve : II. Lubyho dni : konferencia s me-
dzinárodnou účasťou
. Bratislava : Nadácia Štefana Lubyho, 1993, s. 77.