224 / 610
222
apelují na odpovědné, empatické a solidární chování s respektem vůči němu.
12
Původ
těchto představ je v samé podstatě člověka jako společenské bytosti, jejich vznik lze
popsat mj. tzv. efektem komplexity.
13
Slušnost je samozřejmě „pouhý“ ideál, v praktickém životě tak v plném smy-
slu nedosažitelný, ba i nevhodný.
14
Jeho zásadní význam ovšem spočívá v tom, že
přijme-li jej člověk za svůj, může mu sloužit jako korektiv jeho vlastního chování
vzhledem ke svému okolí. Tím dá nejen najevo svou společenskou sounáležitost, ale
i ohled a úctu k druhému
15
, což jsou vlastnosti, které lidi spojují dohromady, udržují
vztahy
16
a v důsledku zřejmě nejvýznamněji i umožňují harmonické fungování spo-
lečnosti jako takové, neboť tu si bez vzájemné slušnosti nelze ani představit.
1.2
Slušnost jako pravidlo ekvity a její vztah s právem
Vedle těchto kulturních norem však vstupuje do lidských životů i právo, jehož
vlastnost jediného formálního normativního systému se všeobecnou platností
a s možností autoritativního vynucení, z něj v současnosti dělá zřejmě nejvýznamněj-
šího regulátora vztahů člověka k člověku.
17
V zájmu efektivity a naplnění požadavků
všeobecné závaznosti jsou právní pravidla konstruována jako obecná, subsumovatelná
pod nekonečnou varietu možných situací. Tento užitečný atribut povšechnosti normy
ovšem při její aplikaci svádí k formalismu projevujícího se výkladem
„jen slůvkami
předpisu“
18
a v důsledku může vést až k tomu, že bude pravidlo v konkrétním přípa-
dě vyloženo
neslušně
. Chyba obvykle není v normě, ani v zákonodárci, ale v povaze
12
„Tolerance, respekt k jinému názoru jako otevřené cesty k poznávání pravdy a svobodné instituce jsou
hlavními pilíři evropanství.“
Toto chápání člověka, pocházející ze židovsko-křesťanské tradice, rovněž
formulovalo celou teorii lidských práv. K tomu srov. KOMÁRKOVÁ, B.
Sekularizovaný svět a evangeli-
um
. Brno: Doplněk, 1993, s. 23.
13
Komplexní informační efekt vzniká dle kybernetické teorie jako produkt společenství, které jaksi samo
od sebe, bez přispění jejích jednotlivých členů, vytváří potřebnou organizující informaci (v tomto
případě slušnost), jež společnost jako celek určitým způsobem posouvá vpřed. Představa o slušnosti
tedy nikdy nemůže vzniknout v hlavě Robinsona na opuštěném ostrově, ale je možná jen ve skupině
mnoha lidí, kteří právě díky této mnohosti implicitně získají potřebnou znalost (informaci),
co
dělat,
aby ve skupině všichni přežili, a
jak
to dělat. Srov. POLČÁK, R.
Internet a proměny práva.
Praha:
Auditorium, 2012, s. 36. V zásadě jde nicméně stále jen o tautologii, skutečné vysvětlení leží ukryté
v tajemství života.
14
Srov. výrok J. A. Komenského:
„Touha po všem se může zvrhnout v touhu po ničem, v otupělost, neteč-
nost“.
Cit. dle SOKOL, J. op. cit., s. 42. Svět, kde se všichni shodnou a kde se tak nic neděje, je svým
způsobem stejně děsivý jako svět anarchie a tyranie. Konflikt k životu patří, jeho přehnaná prevence
jde již ke škodě.
15
KANÁRIK, I. Pramene práva a slušnosť. In:
Slušnosť v práve : II. Lubyho dni : konferencia s medzi-
národnou účasťou
, op. cit., s. 226.
16
Jako příklad může sloužit manželství. Pokud oba partneři chtějí vztah udržet, musí se naučit jeden
druhého respektovat a vzájemně si ustupovat. K tomu srov. MOŽNÝ, I.
Rodina a společnost
. Praha:
Sociologické nakladatelství, 2008, 323 s.
17
VEČEŘA, M. Soudcovské dotváření práva. In:
Metodologie interpretace práva a právní jistota
. Plzeň:
Aleš Čeněk, 2012, s. 222.
18
KUBEŠ, V.
Smlouvy proti dobrým mravům
. Brno: Orbis, 1933, s. 58.