SBORNÍK 66 SVOČ 2016

224

bylo ostatně rovněž mnohokrát zdůrazněno Ústavním soudem.

Striktní pozitivis-

tické uplatnění Humovy teze je dnes již v zásadě překonáno.

Slušnost se v právu obecně projevuje ve dvou rovinách. Jakožto vyjádření ekvity

představuje v prvé řadě – bez ohledu na formu – cílovou hodnotu (soukromého) práva

samého, dosažení rovnováhy zúčastněných zájmů

a příkaz soudci rozhodovat

v souladu s jejími projevy.

Druhou rovinou je její převzetí platným právem. Nejčastěji se tak děje odkazem právní

normy na jednu z konkrétnějších forem slušnosti (resp. ekvity), která v celku tvoří právní

princip (zásadu).

V každém odvětví práva je takových zásad obvykle více, přičemž

pravidelně působí i přímo proti sobě. Jejich konkrétní obsah je autoritativně určován

soudy, což ovšem neimplikuje, že jimi podaný výklad bude současně v souladu

i s obecně společensko-filozofickou idejí stojící v pozadí principu,

tedy slušností.

Převzetí slušnosti právem však může dosáhnout i stupně inkorporace, a to je-li

značný zájem na všeobecném dodržování a vynucování jedné z norem slušnosti.

Formalizací do podoby právní normy se nicméně toto původní pravidlo slušnosti

stává již plnou součástí systému práva, což znamená, že v delším časovém hori-

zontu již ani slušné – pro časovou opožděnost práva a jeho podléhání mocenským

tlakům – být nemusí. I tato situace je nicméně předvídána a je tak „zezadu jištěna“

právě uplatněním korektivních ekvitních zásad.

1.3 Slušnost jako podmínka obchodování

Má-li se tato práce zabývat právně relevantními projevy slušnosti v obchodních vzta-

zích, považuji za důležité pojednat alespoň v krátkosti o specificích těchto závazků

a důležitosti slušnosti v nich. Tyto poznatky budou následně významné pro pocho-

pení zvolené metody právní regulace i její kritické zhodnocení.

Prvně tak učinil hned v prvním nálezu sp. zn. I. ÚS 21/94 :

„Naše nová Ústava není založena na hod-

notové neutralitě, není jen pouhým vymezením institucí a procesů, ale včleňuje do svého textu i určité

regulativní ideje vyjadřující základní nedotknutelné hodnoty demokratické společnosti.

[Ústava ČR]

neváže

pozitivní právo jen na formální legalitu, ale výklad a použití právních norem podřizuje jejich obsahově-

-materiálnímu smyslu“

Krásný příklad její neexistence (min. v absolutní podobě) ukazuje P. Osolsobě (odkazujíc se

na MacIntyra) na příkladu ztroskotání lodi Concordia.

„Je-li totiž někdo kapitánem, pak má být rozváž-

ný, ukázněný a odhodlaný obětavě zasáhnout. Tyto požadavky (toho, co má být) patří k nezbytné výbavě

a podmínce povolání být kapitánem lodi.“

Srov. OSOLSOBĚ, P. Umění a ctnost: k teorii umělecké

reprezentace. Brno: Barrister & Principal, 2013, s. 14.

HURDÍK, J.

Občanské právo hmotné: obecná část, absolutní majetková práva

. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014,

s. 77. PRUSÁK, J. Slušnosť v práve a morálnosť. In:

Slušnosť v práve : II. Lubyho dni : konferencia

s medzinárodnou účasťou

, op. cit, s. 58.

Nález ÚS ČR, sp.zn. I. ÚS 643/04.

Pro účely této práce je budu ztotožňovat.

K tomu srov. Telcovu poetickou definici:

„svazek paprsků, jimiž vyzařuje obecné právní dobro a které se

v tomto dobru sbíhají.“

TELEC, I.

Právní principy a některé jiné věci

[online]. Právník, č. 6, 2002. C.H.

Beck [cit. 5. 3. 2016]. Dostupné z:

http://bit.ly/1plhszL