231 / 610
229
S tím souvisí rovněž nemožnost vytvoření obecných kritérií, která by soudce jen
jednoduše aplikoval na určitý případ. Při hodnocení souladu či rozporu s dobrými
mravy naopak
„musí být brán zřetel na konkrétní individualizovaný případ; nezáleží tolik
na subjektivním názoru jednotlivce, jako na hodnocení společenském, objektivizovaném.“
62
Sankce za rozpor s dobrými mravy je dvojí, resp. trojí. V případě právního jednání
odporujícího dobrým mravům je následkem jeho neplatnost, přičemž dle intenzity
rozporu se může jednat o neplatnost absolutní nebo relativní. Sankcionovaný (formou
neposkytnutí právní ochrany) je rovněž i výkon práva v rozporu s dobrými mravy, a to
prostřednictvím k němu superiorní zákaz zneužití práva
63
, k tomu blíže dále.
2.3 Obecně k zásadě poctivosti a poctivého obchodního styku
Dalším ekvitním principem je vedle dobrých mravů též zásada poctivosti, někdy
nazývána jako dobrá víra v objektivním smyslu či fair dealing
64
. Výslovnou proklamaci
nalezneme v ustanovení § 6 občanského zákoníku, který formou generální klauzule
zakotvuje obecnou povinnost jednat v právním styku poctivě. Pod tímto výrazem lze
rozumět jednu z forem obecné slušnosti směřující zejména k poctivé ohleduplnosti
vůči zájmům jiných osob
65
(tzv. aktivní složka) a z toho plynoucí ochraně důvěry (le-
gitimního očekávání) smluvní strany v poctivost takového jednání protistrany (tzv.
pasivní složka).
66
Zásada poctivosti se přitom aplikuje ve vztazích, kde význam důvěry
vystupuje nejvíce na povrh, tedy především ve smluvních závazkových vztazích, ale
např. i v podobě předsmluvní odpovědnosti či korporační loajality. Přestože ve staré
právní úpravě nebyl výslovně zakotven, na jeho existenci to přirozeně nic neměnilo
67
,
neboť jde o obecný standard jednání v právním styku
68
, což v mnoha nálezech potvrdil
i Ústavní soud
69
.
Mimo obecnou povinnost poctivosti byly v platném právu nalézány i její další pro-
jevy a zásady v poměru speciality. Tradičně zejm. zásada poctivého obchodního styku,
pokládaná za jednu z vůdčích zásad obchodního zákoníku. Ačkoliv byla zmíněna jen
v jeho jediném ustanovení
70
, svými aplikačními důsledky poměrně výrazně ovlivňova-
la obchodněprávní závazkové vztahy. Rekodifikace toto ustanovení nicméně výslovně
nepřevzala a o zásadě se zmiňuje pouze na relativně nevýznamném místě v souvislosti
1TEhJe3
62
Rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 1842/2008.
63
MELZER, F a P. TÉGL.
Občanský zákoník: velký komentář
. Praha: Leges, 2013, s. 170.
64
NOVÝ, op. cit., s. 8.
65
TICHÝ, L.
Obecná
část
občanského práva
. Praha: C.H. Beck, 2014, s. 67.
66
MELZER, F a P. TÉGL.
Povinnost jednat v právním styku poctivě
[online]. Bulletin Advokacie, 2014 [cit.
1. 3. 2016]. Dostupné z:
http://www.bulletin-advokacie.cz/povinnost-jednat-v-pravnim-styku-poctive67
Absence explicitní zmínky ovšem zřejmě vedla k jeho ztotožňování se zásadou dobrých mravů. K jejich
vzájemnému vztahu viz níže.
68
MELZER, F a P. TÉGL.
Občanský zákoník: velký komentář
, op. cit, s. 102.
69
Srov. nález ÚSČR, sp.zn. II.ÚS sociálním styku je základním předpokladem pro fungování komplexní
společnosti“
70
Ustanovení § 265 obchodního zákoníku ve znění k 31. 12. 2013.