239 / 610
237
méně arbitrární (neboť slušnost je v obecném povědomí chápána jako jeden celek),
nelze tedy ani očekávat, že bude shoda i na pojetí z něj odvozených právních principů.
Ačkoliv bych se osobně přiklonil k jinému řešení
125
, nehodlám za tohoto stavu pokra-
čovat v dalším matení, neboť nejen, že s absolutní platností tento vztah vlastně vymezit
nejde, ale především to ani není tak podstatné. Praktické dopady toto rozlišování totiž
paradoxně příliš nemá. Ať již je vztah mezi zásadami jakýkoliv, jejich obsah musí být
nakonec vždy posuzován optikou obchodněprávní regulace, tudíž se všechny výrazné
odlišnosti setřou.
Hlavní distinkční kritérium v aplikační praxi tak pragmaticky řečeno leží v důsled-
cích aplikace obou zásad. Zatímco rozpor se zásadou poctivého obchodního styku
může vést vždy jen k odepření ochrany výkonu práva, rozpor s dobrými mravy může
vést i k prohlášení právního jednání za absolutně neplatné.
126
Vzhledem k přísnější
sankci tak bude jednání rozporné s dobrými mravy především v situacích, které jsou
všemi svými důsledky kvalifikovaně závažnější.
3. Exkurs: další vybrané projevy slušnosti v obchodních vztazích
3.1 Úvodní přehled
Z vymezení slušnosti v první kapitole je patrné, že její vztahy s platným právem
jsou mnohem rozmanitější, než aby je bylo možné přiblížit jen pomocí dvou právních
zásad. S ohledem na prostor a objektivní možnosti však z dalších projevů zmíním jen
některé, a to pouze v obecných rysech a již bez rozboru judikatury.
Kromě zásady dobrých mravů soutěže představím ve stručnosti také zásadu ochrany
slabší strany a některé konkrétní právní instituty, v nichž se slušnost projevuje formou
přímé inkorporace.
127
3.2 Zásada dobrých mravů soutěže
Přirozené soutěžní chování, silný konkurenční tlak, snaha podnikatele dosáhnout
zisk. Tržní prostředí je neúprosné, obchodník je jím často i proti své vůli „vtažen
125
Vyjdu-li z první kapitoly této práce, dobré mravy jsou podmnožinou obecné morálky a princip pocti-
vosti podmnožinou obecně prospěšných zvyklostí. Podmnožinou jsou proto, že z obou celků vybírají
jen právně relevantní pravidla. Jelikož zvyklosti i morálka se v jisté části překrývají, stejně tak se překrývá
i princip poctivosti s dobrými mravy. V obchodních vztazích platí ovšem s ohledem na jejich specifika
mírně modifikovaná pravidla slušnosti, obecně lze říct, že jsou spíše volnější. Z toho důvodu se také
modifikovaně projevují i právní nástroje přístupu k ní, vzniká tak zásada poctivého obchodního styku
a dobré mravy v obchodních vztazích, které mají opět společný průnik, každá však míří na poněkud
odlišné situace. Zásada poctivého obchodního styku na vztahy důvěry a porušení obchodních obyčejů
(např. prodlení při plnění dluhu), zatímco dobré mravy na nejvýznamnější lidské morální zásady (např.
zlovolné zneužívání silnější pozice k vynucení si likvidačních obchodních podmínek).
126
„Určité ujednání obsažené
[může být]
neplatné, a to z důvodu jeho možného rozporu se zákonem nebo dob-
rými mravy, případně k němu nemůže být přihlíženo, neboť je v rozporu se zásadami poctivého obchodního
styku.“
Srov. rozsudek NSS ČR, sp. zn. 4 As 150/2015.
127
Rozdíl proti právním zásadám, které na slušnost pouze odkazují, byl již vysvětlen v první kapitole.