408 / 610
406
„V souvislosti s nahrazením vazby některým opatřením uvedeným v odstavci 1 může
orgán rozhodující o vazbě rozhodnout o výkonu
elektronické kontroly
plnění povinnos-
tí uložených v souvislosti s tímto opatřením prostřednictvím elektronického kontrolního
systému umožňujícího detekci pohybu obviněného, jestliže obviněný slíbí,
že
při výkonu
elektronické kontroly poskytne veškerou potřebnou součinnost. Před tím orgán rozhodující
o vazbě obviněného poučí o průběhu elektronické kontroly.“
Toto pro nás znamená, že „náramek“ je možno uložit obviněnému nosit a zdržovat
se v místech jemu režimem uložených nejen během výkonu trestu domácího vězení,
ale během všech opatření nahrazujících vazbu, jako nástroj kontroly. Samostatné ulo-
žení náramku jako další opatření však zatím neexistuje.
Dále je novelou založena povinnost umožnit orgánu zajišťujícímu činnost EM vstup
do obydlí, instalaci/deinstalaci monitorovacího zařízení a sejmutí biometrických úda-
jů od osoby, která má zařízení (náramek) do budoucna nosit. Z novely je vidět, že
ještě není jisté, kdo konkrétně bude kontrolu EM vykonávat. Podle navrhovaného §
360a odst. 1-3, se v souvislosti s opatřeními nahrazujícími vazbu hovoří o Ministerstvu
spravedlnosti jako o zajistiteli kontroly plnění povinností s opatřeními souvisejícími.
Návrh zákona tady uvádí i alternativu ve formě Ministerstvem
„k tomuto
účelu
zřízené
organizační složky státu ve spolupráci s
PMS
“.
Lze tedy dovodit, že Ministerstvo možná
založí vlastní oddělení přímo pro kontrolu. Uvažovalo se i o externím zprostředkova-
teli, který by spolupracoval s PMS, ale podle zprávy na konci experimentu bylo toto
řešení zamítnuto jako příliš nákladné a nepraktické. V tuto chvíli se nabízí, alespoň
podle toho, jak návrh zatím vypadá, že Ministerstvo bude prostřednictvím svého od-
dělení/pobočky vykonávat monitoring ve spolupráci s PMS a dodávka, údržba a servis
bude úkolem zhotovitele zařízení, až se takový najde.
Tato ustanovení samozřejmě budou platit i pro mladistvé, v rámci využití principu
subsidiarity TŘ, a to je jeden z důvodů, proč se konkrétně tomuto systému věnuji.
Trest domácího vězení ani nemusí být tak vhodný pro mladistvé jako pro dospělé
pachatele, jelikož vůči mladistvému je domácí vězení daleko represivnější než vůči
dospělému a způsobí spíše více škody než prospěchu. Mladistvá osoba, která se na-
chází ve věku, kdy si vytváří sociální vazby a získává tak sociální zkušenosti, nemá být
od ostatních odstřižena, právě naopak, mladistvý by se měl co nejvíce pohybovat mezi
svými vrstevníky a učit se sociálnímu chování od okolí, chodit do zájmových kroužků,
účastnit se sportovních aktivit a právě v tomto mu může trest domácího vězení bránit
a být kontraproduktivní.
13
Na dospělého nemá trest domácího vězení až takový psy-
chický a sociální dopad.
Druhá strana mince však nabízí pozitivum pro mladistvého – přestože se trest domá-
cího vězení považuje za „druhou nejpřísnější sankci“ hned po trestu odnětí svobody, je
pro mladistvého určitě lepší, pokud bude doma, než ve vězení.
13
ŠÁMAL, Pavel.
Trestní zákoník: komentář
. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2012. Velké komentáře. s. 819-820