409 / 610
407
Co se týká opatření nahrazujících vazbu, je pro mladistvého více než vhodné podro-
bit se „zátěži“ ve formě náramku na kotníku (nákotníku), než být umístěn do vazby.
Zjednodušení se nabízí jak pro PMS, která nemusí dělat namátkové kontroly v obydlí
obviněného, tak pro mladistvého, který není tolik omezen. I efekt na okolí má nára-
mek jiný. Kromě toho, že se dá snadno skrýt pod nohavicí (většinou se totiž umisťuje
nad kotník), nijak neomezuje v pohybu a rozhodně nedojde k označkování mladist-
vého jakožto někoho „kdo už seděl“, ač jen ve vazbě, což je samozřejmě prospěšné
do jeho budoucnosti.
Mladiství by se obecně neměli dávat do vazby nebo vězení, a pokud, tak jako opat-
ření
ultima ratio.
O problematice věznění dětí hovoří několikero mezinárodních do-
kumentů, tzv. Havanská pravidla, dále Pekingská pravidla, ale zejména Úmluva
o prá-
vech dítěte
, dokument sestavený pod záštitou Organizace spojených národů, který
byl ratifikován roku 1991 prezidentem ČSFR
14
, a byl přejat 1. 1. 1993 v rámci právní
kontinuity Českou republikou jako nástupnickým státem. Tento dokument hovoří
o dítěti jako o fyzické osobě mladší osmnácti let, přičemž připouští možnost, že by
některé státy měly nižší hranici zletilosti. Mimo jiné tento dokument zavazuje státy
ke zvláštnímu přístupu při jednání s delikventními dětmi (v našem případě mládeží),
např. v čl. 3 požaduje po státu „sledování nejlepšího zájmu dítěte jako prioritního
hlediska“, zakazuje diskriminaci (čl. 2). Dále vyjmenovává dodržování lidských práv,
se kterými se můžeme setkat i v ostatních dokumentech, jako např. zákaz mučení,
zákaz trestu smrti atp. Pro tuto práci je však nejvýznamnější čl. 37, písm. b), který
hovoří o zatčení, zadržení či uvěznění na „
nejkratší nutnou dobu
“ a požaduje, spo-
lečně s čl.40, aby každý úkon konaný proti dítěti, byl konán pouze na základě zákona.
Zásadní větou je, že trest odnětí svobody nebo vazba mají být užívány až jako poslední
z možných prostředků. Argumentů proti vazbě mladistvého je více než dost, mladiství
jsou totiž, oproti dospělým, náchylnější na negativní působení vazby, zejména pro
omezený prostor volného pohybu, nedostatek denního světla, nejsou zvyklí trávit tolik
času zavřeni na jednom místě. Náchylnější jedinci se mohou nervově zhroutit při úva-
hách o jejich budoucnosti. Zároveň se aktivují přirozené obranné reakce mladistvého.
Mladistvý ve vazbě nikoho nezná a těžko se pak může zapojit do kolektivu.
15
Zapojení do kolektivu je v tomto věku nadmíru důležité pro utváření osobnosti
a dospívání mladistvého jedince.
Když už není jiného zbytí, a mladistvý musí být opravdu umístěn do vazby, je tu
opět omezení v tom, že nesmí být umístěn do vazby s dospělými pachateli (při sou-
časné přeplněnosti věznic náročný úkol), a když už je tam umístěn, tak pouze na co
nejkratší dobu.
16
14
Sdělení federálního ministerstva zahraničí, č. 104/1991 Sb., platné od 6.2.1991
15
ZEMAN, Petr.
Opatření nahrazující vazbu v trestním
řízení. Vyd. 1. Praha: Institut pro kriminologii
a sociální prevenci, 2010. s. 26
16
Pekingská pravidla, čl. 13