521 / 610
519
„A tímto si nám, našim dědicům a následovníkům nařizujeme a přikazujeme,
že
jednou
ročně, konkrétně druhý
čtvrtek
v květnu budou guvernér, zástupce guvernéra a asistenti
[…] nově vybíráni, takovou
širší
společnosti, která bude tehdy přítomna.[…]“
125
Definice je tak prostá, že přímo z ní těžko usuzovat – klade jedinou podmínku –
přítomnost. Samozřejmé je zachování majetkového cenzu – ten jednoduše patřil k po-
litické kultuře a nikdo o něm nepochyboval. Otázkou byla jen jeho výše. K dispozici
je informace z roku 1763, kdy jeho výše činila buď dvě libry roční renty, nebo čtyřicet
liber v majetku.
126
Srovnání s Británií je v tomto jistě překvapující. K dispozici je ještě údaj o poměru
voličů vůči nevoličům – v koloniálních dobách údajně tento poměr osciloval mezi
čtyřiceti a padesáti procenty.
127
V porovnání s Británií se tedy Connecticut v principech nerozcházel, v poměru
„svobodných“ voličů vůči nevoličům byl však příznivější, a to i přes
markantní výši svého volebního cenzu. Stále se však jednalo o volbu do svého vlast-
ního reprezentačního orgánu, který formálně nijak nepodléhal Koruně.
128
Rozbor problematiky reprezentace
Pokud se podíváme přímo na argumentaci kolonistů, kteří tvrdili jednak, že dispo-
nují stejnými právy a povinnostmi jako „Britové na britské půdě,“
129
jednak, že díky
takovým právům na ně lze uvalit daň pouze v případě jejich souhlasu, musíme konsta-
tovat, že je jejich argumentace nerelevantní hned v několika bodech.
Pokud přijmeme správnost argumentu řešení – a sice dispozice kolonistů s právy
a povinnostmi stejnými, jako jsou ty, které mají Britové v Británii, pak se dostáváme
do logického konfliktu s autonomií správy kolonií vlastními orgány, do kterých volí
kolonisté. Musíme v návaznosti na to přijmout fakt, že za existence takové správy, je
jak kolonie, tak i její orgány ve zvláštním postavení vůči Británii, a tedy i parlamen-
tu. Totéž platí o obyvatelstvu. Jestliže jsou skutečně obyvatelé kolonií v tomto směru
obyvateli Británie, pak jsou obyvateli
sui generis
– logicky tak nemají stejná práva a ani
povinnosti, jako všichni ostatní Britové, ale naopak musí mít co nejpřesněji vymezena
svá práva a povinnosti speciální.
Jestliže i přesto přijmeme za svou premisu, že kolonisté disponují stejnými právy
a povinnostmi jako zbytek Britů, musíme dovodit, že existence jakýchkoliv „speciál-
ních“ koloniálních orgánů je nedůvodná. To by však nebránilo zřízení správy kolonií
na základě stejného modelu, jako je zřízena správa Anglie na nižších úrovních – takové
orgány by pak skutečně byly čistě legálními, a jejich přímá podřízenost parlamentu by
125
Charter of Connecticut
126
Voting in Early America
127
KEYSSAR, A., The Right to Vote: The Contested History of Democracy in the United States. Vyd. 2.
New York: Basic Books. ISBN 978-0465005024 s. 6
128
viz odkazy na samostatnost v Charter of Connecticut, na které bylo upozorňováno výše
129
Resolution of the Continental Congress