516 / 610
514
zatímco u druhých z hodnoty jejich majetku.
82
Na první skupinu mohla být uvalena ještě
druhá daň z pozemků, u druhé skupiny mohla být uplatněna mimo daně základní ještě
obecná daň ze zboží.
83
Jak všeobecná, tak lokální daň byla vždy vybírána přiděleným výběrčím,
84
od kte-
rého peníze putovaly k hlavnímu výběrčímu, tzv.
„exchequerovi.“
85
Výběrčímu mohli
ještě podléhat podvýběrčí.
86
Hlavní výběrčí byl jedním z nejvyšších úředníků koruny.
87
Daně v koloniích
Co se týče daňového režimu amerických kolonií, pak reálně vybíraná a požadovaná daň
byla ta, kterou stanovily výsadní listiny jednotlivých kolonií. V případě Connecticuttu
se první taková objevuje už ve Fundamentálních článcích z roku 1639. Generální sněm
kolonie podle nich měl mít pravomoc určovat daně a vybírat je od všech členů kolonie.
88
Je však nezbytné vzít na zřetel, že Fundamentální příkazy jsou výrazem společné vůle ko-
lonistů, nikoliv však projevem vůle krále resp. Koruny. Jejich závaznost z čistě právního
hlediska je tedy na pováženou. Vyřešením této situace se zdá být královská listina z roku
1662, v té král svěřuje generálnímu sněmu pravomoc
„povolovat nezbytné poplatky,“
89
za čímž lze jistě vidět daňovou povinnost.
Klasifikace této daně je ale problematická. Staví se zcela evidentní na koho se vzta-
huje i kdo jí schvaluje. Z tohoto hlediska bychom jí mohli označit za daň spíše lokální
– jelikož koruna za ní stojí coby původní zmocnitel, avšak bezprostřední pravomoc
vykonává koloniální sněm.
90
Prostředky takto vybrané však zůstávaly vždy v koloniích,
což neodpovídá povahou ani daním všeobecným, ani lokálním. Jde tím pádem o daň
specifickou, svou konstrukcí neobdobnou žádné jiné domácí.
91
82
tamtéž, s. 156
83
tamtéž, s. 156
84
tamtéž, s. 154
85
tamtéž, s. 154
86
tamtéž, s. 154
87
Exchequer. [online].
Dostupné z
:
http://www.britannica.com/topic/Exchequer.Citováno 27. 4. 2016
88
Fundamental Orders
89
Charter of Connecticut
90
tamtéž
91
Jistou podobnost lze nálézt s jinou koloniální daní – Bengálskou. Zde je však problémový fakt, že správu
bengálské kolonie držela pevně v rukou Východoindická společnost, a to i formálně (Zákon parlamentu
z roku 1773 ji přímo zmocnil k správě. Viz DUTT, Romesh Chunder.
The economic history of India
under early British rule, from the rise of the British power in 1757 to the accession of Queen Victoria in 1837
.
4th ed. London: K. Paul, Trench, Tr bner & co. ltd, 1916. s. 6. Jelikož však společnost byla právnickou
osobou, která sídlila v Anglii, platila tam také daň. (HARRIS, Peter.
Income tax in common law jurisdic-
tions: from the origins to 1820
. New York: Cambridge University Press, 2006. ISBN 9780521870832.
s. 315) Tím danila i své zisky z kolonie – tudíž se peníze z Bengálska nakonec dostávaly do rukou koruny.
To v americkém případě říci nelze.