511 / 610
509
Článek pátý potom definuje legislativní pravomoc sněmu. Každý podzimní sněm
má být příslušný k tvorbě zákonů, a k projednání všech ostatních záležitostí nutných
k udržení obecného blaha.
49
Šestý a sedmý článek řeší způsob svolávání sněmu, osmý pak účast tzv. zástupců
obcí na sněmech. Zástupci spolu s magistráty a guvernérem tvoří jakousi legislativní
pravomocí nadanou „dolní komoru,“ guvernér s magistráty je pak „komorou horní,“
přičemž na sebe atrahuje množství exekutivních pravomocí.
Devátý článek řeší rozsah mandátu. Zmiňuje se v něm také funkce tzv. pokladníka,
jelikož zástupci obcí jsou nadáni pravomocí vzájemně se za prohřešky proti plynulosti
zasedání pokutovat. Příjmy z pokut má vybírat a shromažďovat právě pokladník. Kam
se prostředky ale přerozdělí,
zákon neřeší.
Desátý článek řeší jednak usnášeníschopnost sněmu, jednak pravomoci. Těmi jsou:
„[…]má moc tvořit zákony, nebo je rušit, schvalovat daně, přijímat svobodné, přidělovat
nepřidělenou půdu osobám
či
obcím, a také má moc požadovat odpovědnost sněmu
či
magistráta, nebo jakékoliv jiné osoby za jejich prohřešky […] a také jednat o jakékoliv
záležitosti, která se týká obecného blaha, s výjimkou volby magistrátů, kterou je nadáno jen
celé společenství.“
Druhý odstavec pak řeší průběh jednání sněmu jako takového – rovnost hlasů, vý-
sadní role guvernéra či osoby jím pověřené vedením sněmu a rozpouštění sněmu.
Nejdůležitější pro naší causu je nejspíš článek jedenáctý. Pro jistotu jeho plná citace:
„Jest nařízeno, prohlášeno a rozhodnuto, aby, pokud se usnese Generální sněm z důvodů
společenství na jakékoliv
částce
či
částkách,
které je nutno vybrat, byla zřízena komise
a vypočtena
částka,
kterou má každá obec takto odvést coby daň, přičemž taková komise se
musí skládat z rovného počtu osob z každé obce.“
Na problematiku daní je brán v dokumentech zřetel jen, co se týče pravomoci sněmů
daně nařizovat a vybírat. Je zcela tristní nedostatek vymezení vztahu ke Koruně – pří-
mo se zdá, že společenství mělo za to, že vzniká „na zelené louce“ a má tedy legitimní
předpoklad k tomu, že nemá žádnou svrchovanou moc nad sebou. Tuto problematiku
vyřešila kolonie až dokumentem z roku 1662.
Základní dohoda, resp. ústava New Havenu
Co se týče ústavy New Havenu, pak bohužel nutno konstatovat, že se v jejím znění
nejen nenacházejí žádné normy důležité pro naši causu, ale také je obecně kompliko-
vané v ní vůbec najít a interpretovat klausule normativního charakteru.
Přesto jsme schopní z listiny vyčíst, že v čele obce má stát sedm mužů, kteří jsou
vybráni z okruhu dvanácti, kteří jsou zvoleni svobodnými členy obce.
50
Svobodným
49
„the good of the Commonwealth“ – otázka je, jaký je vztah mezi
„the good of the Commonwealth“
a „
bon-
num commune.“
50
Fundamental Agreement