![Show Menu](styles/mobile-menu.png)
![Page Background](./../common/page-substrates/page0513.jpg)
511
Charta Connecticutu z roku 1662
Listina, která konečně řeší nejenom postavení jednotlivců v rámci obce (kolonie),
ale i postavení kolonie (a jejích členů) v rámci anglického (později britského) impéria,
je až Charta Cinnecticutu z roku 1662. Jedná se o listinu vydanou anglickým králem
Karlem II. Je koncipovaná jako soubor privilegií udělených novosvětské osadě, tento-
krát už konsolidované do „jednotného“ Connecticutu.
62
Král Karel II. v listině ze své moci udílí kolonii „tělo politické“ i „tělo fyzické,“
63
čímž se rozumí co možná nejširší autonomie – protože tělem politickým a fyzickým
v jedné osobě disponuje v anglickém právním systému jen král.
64
Kolonie má mít tzv.
Generální sněm, který se má skládat z dvanácti svobodných pomocníků, guvernéra
a zástupce guvernéra. Ti jsou voleni na rok.
65
Kromě soudní pravomoci a pravomoci
přijímat přísahy úředníků, disponuje sněm také pravomocí tvořit, nařizovat a zakládat
právní statuty, ordonance, pokyny a instrukce, které nebudou v rozporu se zákony
anglické říše.
66
Další pravomocí tohoto sněmu je pak „zřizování nezbytných poplatků
a ukládání pokut.“ Rozumí se tím nejspíše i vnitřní daně.
Zde narážíme na jádro problému. Koruna se explicitně nevzdala svého práva na ulo-
žení daní kolonii. Pouze kolonii povolila daňovou soběstačnost
67
– jelikož je evidentní,
že ji kolonie pro svou správu potřebuje.
Postup, kdy by se daně přerozdělovaly v Anglii, by byl zdlouhavý a finančně velmi
náročný – toho je takto královská pokladna ušetřena. Avšak jedná se o možnost se
samostatně spravovat, která není podle mého názoru právem ve vztahu panovník-kolo-
nie ale spíše v rovině kolonisté-kolonie. Měl-li bych použít analogii, pak si představme
situaci, kdy svěřím bezplatně správu svého akciového portfolia svému velmi nadanému
synovi či dceři, a nevzdám se dopředu zisku – pouze povolím synovi/dceři se ziskem
dále nakládat dle vlastního uvážení. Taková situace rozhodně nemá vést k tomu, aby
se hierarchicky podřízená osoba díky materiální moci vymanila z právem zřízeného
područí osoby nadřízené. Naopak – takový vztah samotný je zřízen za účelem toho,
aby se celé společenství mělo lépe, jelikož ten, kdo vládne, nedisponuje dostatečnou
znalostí pro rozmnožení prostředků a ten, kdo prostředky nemá v rukou, nemůže nic
rozmnožovat. Právní regulace tak svou nekonkrétností možná může zadávat důvod
k misinterpretaci, avšak duch zákona (a jeho přirozenoprávní substrát), po kterém
ostatně argumentace v anglosaském právním prostředí stále volá, nutně netvrdí, že
62
Charter of Connecticut – 1662. [online] ].
Dostupné z:
http://avalon.law.yale.edu/17th_century/ct03.asp.Citováno 27. 4. 2016
63
tamtéž
64
Kantorowicz uvažuje i o tomto dualismu v souvislosti s církevními hodnostáři, pro potřeby této práce
je to však irelevantní. Viz KANTOROWICZ, Ernst H.
Dvě těla krále: studie středověké politické teologie
.
Vyd. 1. Praha: Argo, 2014. Historické myšlení. ISBN 978-80-257-1240-5.
65
Charter of Connecticut
66
tamtéž
67
ve smyslu uzavřeného hospodářství.