SBORNÍK 66 SVOČ 2016

535 / 610

533
situaci fatalisticky, situaci popisovali spojením „shigata gan-ai“ ( Japonská fráze, v pře-
kladu „Není nic, co by se dalo udělat“ .)35
Mediální osobnosti, politici na státních úrovních i členové Kongresu, ve většině pří-
padů reflektovali společenskou náladu a značně brojili proti všem osobám, které mají
jakoukoliv spojitost s Japonskem a v některých extrémních případech i proti osobám
asijského vzezření obecně. Jedním z největších zastánců internace je kongresman za stát
Mississippi John Rankin, známý svou rasově- nacionalistickou rétorikou. Ohledně in-
ternace Japonců a Američanů japonského původu se vyjádřil takto:
„Je nutné okamžitě pochytat všechny Japonce v Americe, na Aljašce, i na Havaji, strčit je
do internačních táborů a obratem poslat zpátky do Asie… Toto je rasová válka, naše bílá
civilizace se střetla s japonským barbarstvím, přežít může jen jedna strana. Prohlašuji, že
je životní nutností zbavit se všech Japonců na Havaji nebo na kontinentě… Ti Japončíci,
co po celé generace žili na Havaji, označují naše lodě jako cíle pro jejich letadla ve snaze
zničit naší techniku, zavraždit naše vojáky a roztrhat na kusy bezbranné havajské ženy
a děti. Osoby japonského původu narozené v této zemi nejsou a nikdy ani být nemůžou
Američany. K čertu s nimi. Zbavme se jich hned teď.“36
I mezi regionálními politiky však byli odpůrci internační legislativy, guvernér státu
Colorado, tedy státu, ve kterém se nacházela některá internační zařízení, Ralph L. Carr
opakovaně kritizoval internační opatření jako nelidská a protiústavní a veřejně se za-
stával internovaných při mnoha příležitostech. Právě proto patřila zařízení v Coloradu
mezi ty nejpopulárnější mezi internovanými Issei, Nisei a Kibei. Tento politický ak-
tivismus však Carra, který usiloval o senátorské křeslo, stál jeho politickou kariéru.
Kvůli svým výrokům na podporu Američanů japonského původu a odmítání rasové
doktríny nedokázal obhájit svou guvernérskou funkci a přišel i o možnost ucházet se
o místo v Senátu.37
Armádní velitelé, kteří měli projekt táborů na starost a kteří v zásadě přesvědčili
ministra války Stimsona a prezidenta Roosevelta k vydání nařízení č. 9066, nebyli
v názorech na internaci úplně jednotní, někteří považovali internaci za bezpodmíneč-
nou nutnost, někteří zastávali zdrženlivější postoj. Sám generál DeWitt patrně nebyl
plně přesvědčen, o tom, že všichni internovaní jsou nepřáteli Ameriky, jakožto voják
ze staré školy dělil osoby asijského původu stejným způsobem jako dřívější absolventi
West Pointu domorodé indiány – Na ty zlé (Ti kteří bojují proti nám) a na ty hodné
(Ti kteří tvoří naši první linii v boji).38 Stejně jako jiní vojáci však obhajoval inter-
35 ROBINSON, G.. op. cit. str. 127
36 TENBROEK, J. E. N., BARNHART, F., MATSON, W. Prejudice, war, and the Constitution. Berkeley:
University of California Press, c1954, str. 87
37 HAUN, L. The Lone Politian Who stood against Japanese internment. American thinker [online].
c2011, [cit. 2016- 14-03]. Dostupné z:
politician_who_stood_against_japanese_internment.htm
38 HAYASHI, B. M. Democratizing the enemy: the Japanese American internment. Princeton: Princeton
University Press, c2004, str. 79