540 / 610
538
Zapojení samotných internovaných do vedení táborů bylo realizováno skrze volby
do „
místní rady
“ již v květnu a červnu 1942. Tato rada však byla limitována vede-
ním tábora, které bylo nejvyšším orgánem tábora. K dalšímu rozšiřování autonomie
internovaných docházelo v souvislosti s politikou WRA
„Liberálního demokratického
vedení“.
Lze říci, že různá úroveň autonomie internovaných se dále mění v různých
časových etapách v průběhu války.
59
Ve zkratce můžeme život v táboře označit za velmi vzdálený ideálnímu stavu.
Nevyhovující podmínky samotného zařízení tábora, nepohodlí a špatné zacházení ved-
lo u internovaných k pocitu ponížení a zrady od země, jejímiž občany se cítili. Navíc
si uvědomovali zjevnou nenávist a opovržení od některých příslušníků bezpečnostních
složek, kteréžto vrcholily v různých incidentech, přičemž nejzávažnější z nich končily
tragicky a rozhodně nepřispívaly ke vzájemné důvěře.
3.3 Incident v Lordsburg
Doba internace s sebou přinesla mnohé tragédie a zanechala trvalý stín na vládě
Spojených států. Jednou z nejtragičtějších a doposud plně nevyjasněných epizod jsou
tzv.
„Lordsburgská zabití“
pojmenovaná po detenčním táboře spravovaném přímo ar-
mádou umístěném v Lordsburg, ve státě Nové Mexiko.
Dne 27. července 1942 dorazila do tábora Lordsburg nová várka internovaných,
převezených z tábora Fort Lincoln v Severní Dakotě. Od transportované skupiny se při
nočním příjezdu odpojují dva Issei – Toshio Kobata a Hirota Isomura, které doprovází
vojín Clarence A. Burleson. Oba muži se oddělují od skupiny kvůli svému zdravot-
nímu stavu, Kobata má plicní potíže způsobené tuberkulózou, Isomura má sníženou
pohyblivost vlivem dřívějšího poranění páteře a ani jeden z nich není schopen udržo-
vat tempo hlavní skupiny.
60
Náhle se táborem rozezní dva po sobě následující výstřely
z brokovnice a přiběhnuvší svědci spatří oba Issei postřelené v těsné blízkosti plotu
vedoucího z tábora. Isomura umírá na místě, Kobata na ošetřovně během noci.
61
Druhý den ráno už většina vojáků v táboře ví o nočním incidentu a Burleson je osla-
vován jako hrdina, který zabránil útěku potenciálně nebezpečných nepřátel Ameriky.
62
U internovaných je situace odlišná, o noční události nic nevědí, a na dotaz, kde jsou oba
Issei, nedostávají žádnou odpověď. O osudu Kobaty a Isomury se dozvídají až tehdy, kdy
je několika internovaným nakázáno, aby vykopali dva hroby s lakonickým sdělením:
59
HAYASHI, B. M.
op. cit.
, str. 96-98
60
KASHIMA, T.
Judgement without trial: Japanese American imprisonment during World War II.
Seattle:
University of Washington Press, c2003, str. 186
61
AUTOR NEZNÁMÝ.
Lordsburg Revisited: A Closer Look at the Lordsburg Court-martial
[online]. c2005,
[cit. 2016-21-03]. Dostupné z:
http://www.manymountains.org/lordsburg/62
Nelze opomíjet, že celý incident se odehrál v táboře spravovaném armádou nikoliv WRA, Kobata
a Isomura tudíž byli vyhodnoceni na základě jejich doposavadního života jako zvýšené bezpečnostní
riziko ( Kobata byl velmi aktivním členem
„Nihonjinkai“
(japonský spolek sdružující Japonce žijící
mimo Japonsko), o důvodu, proč byl takto vyhodnocen i Isomura není nic známého.) Viz: KASHIMA,
T.
op.cit.
str. 186