SBORNÍK 66 SVOČ 2016

543 / 610

541
4.2 Yasui versus Spojené státy a Hirabayashi versus Spojené státy
První dva z velkých případů, kdy se projednávalo omezování občanů japonského pů-
vodu, mají společného jmenovatele. Oba muži, právník z Oregonu Minoru Yasui a stu-
dent posledního ročníku sociologie na Washingtonské univerzitě Gordon Hirabayashi,
úmyslně porušili zákaz vycházení pro všechny osoby japonského původu mezi osmou
večerní a šestou ranní.72 Oba muži se úřadům sami přihlásili a k svému činu ochotně
doznali, Hirabayashi dokonce dodal, že měl v úmyslu nerespektovat nařízení č. 9066.73
Jedině tak totiž bylo možné dosáhnout toho, aby byla soudně zkoumána ústavnost
omezujících nařízení.
Proces s oběma muži budil od počátku pozornost už jen díky tomu, že oba byli vní-
máni spíše jako političtí aktivisté bojující proti pro ně nepřijatelné legislativě, než jako
obyčejní zločinci. Společnost je vnímala rozporuplně, pro některé byli hrdiny, kteří
brání demokracii a práva před vojenskou zvůlí, pro jiné nebezpeční fanatici. JACL
od nich oficiálně dalo ruce pryč, předseda organizace Mike Masaoka na jejich adresu
s despektem prohlásil:
„Stylizují se do role mučedníků, kteří se nechají zavřít, aby prý mohli bojovat za občan-
ská práva.“74
Hirabayashiho se naopak zastává Americká unie za občanské svobody (American
Civil Liberties Union dále jen ACLU ) a dává mu prostředky na kvalitní obhajobu.75
Oba Nisei byli v prvoinstančním řízení uznáni vinnými a oba případy se dostaly před
nejvyšší soud, kde byly projednány 10. května 1943 ve společném řízení.
Hirabayashimu bylo kladenu za vinu jednak to, že úmyslně porušil DeWittovo na-
řízení č. 3 o zákazu nočního vycházení pro osoby japonského původu a jednak, že se
vědomě nenahlásil příslušným vojenským orgánům ve vojenské zóně, aby byl zaregist-
rován pro následný odsun.76 Hirabayashi nepopíral, že oba výšené skutky spáchal, ani
to, že byl obeznámen s obsahem předpisů, které porušil. Jeho obhajoba se opírala o dvě
základní tvrzení, zaprvé Ústava neumožňuje zmocnit vojenského velitele (DeWitta)
k vydávání právních předpisů, jako tomu bylo v tomto případě, za druhé, i kdyby,
bylo možné DeWitta takto zmocnit, vydané předpisy by zásadně porušovaly 5. a 14.
dodatek Ústavy pro svou zjevnou diskriminační povahu.77
72 Tento zákaz byl stanoven v DeWittově obecném nařízení č. 3, které sloužilo jako jeden z prováděcích
předpisů nařízení 9066. Viz: NIIYA, B. Encyclopedia of Japanese American history: an A-to-Z reference
from 1868 to the present. New York: Facts on File, c2001, str. 56
73 BANGARTH, S. D. Voices raised in protest: defending citizens of Japanese ancestry in North America,
1942-1949. Vancouver: UBC Press, c2008, str. 138
74 IRONS, P. H. Justice at War. Berkeley: University of California Press, c1993, str. 87
75 Yasui neměl podporu ACLU z důvodu, že dříve pracoval na japonském konzulátu a Unie se bála nega-
tivní reklamy. Viz: BANGARTH, S. D. op. cit. str. 145
76 Rozhodnutí nejvyššího soudu USA ve věci Hirabayashi v. Spojené státy 320 U.S. 81 (1943) ze dne
21.6.1943. Dostupné z: [cit. 2016-26-03]
77 Rozhodnutí nejvyššího soudu USA ve věci Hirabayashi v. Spojené státy. Op. cit.