539 / 610
537
Eisenhowera myšlenka důstojného života pro internované bohužel nedošla úplného
naplnění. Při stavbě ubikací pro tábory šetřily stavební firmy na materiálu i na od-
bornosti prováděných stavebních prací, takže ve výsledku bylo bydlení v relokačních
centrech spíše útrapou, vinnou fušérsky řešeného těsnění a větrání a špatně polože-
ných podlah.
54
Správa těchto relokačních center se v průběhu času měnila a docházelo
i k určitému uvolňování jinak přísného režimu dozoru nad tábory – dozorující WRA
postupně povolila určitou formu samosprávy, kdy si obyvatelé jednotlivých bloků ubi-
kací volili svého zástupce, který jednal s dozorci, takto zvoleni však nikdy nemohli
být Issei. Stejně bylo postupně umožňováno některým mladším Nisei opustit centra
a ve výjimečných případech i odejít studovat na vysokou školu.
55
Krom těchto
„relokačních center“
však existovaly i
„detenční tábory“
a
„izolační tábo-
ry“
, ve kterých byli umísťováni ti, kteří projevili otevřené nepřátelství vůči Spojeným
státům, byli podezřelí ze spolupráce s Japonským císařstvím či byli jiným způsobem
podezřelí. Tato zařízení podléhala buď Ministerstvu spravedlnosti, nebo přímo armádě
a režim v nich byl nesrovnatelně tvrdší než v centrech WRA.
3.2 Život v internačních táborech
Život v internačním táboře, už ze svého smyslu a účelu, se nemůže nikdy rovnat
svou kvalitou životu normálnímu, neinternovanému. To je to hlavní, co se dá říci
o žití internovaných: Jejich nucený pobyt v těchto táborech se nemohl kvalitativně
v žádném případě rovnat jejich životu předchozímu.
Jak již bylo řečeno v předchozí kapitole, ačkoli se první ředitel WRA, Milton. S.
Eisenhower, snažil o to, aby podmínky v táborech byly co nejdůstojnější, tak realita
jejich výstavby byla jiná. Tábory byly stavěny stylem pro válečné zajatce, tudíž byl
kladen větší důraz na ochranné prvky jako plot a strážní věže, než na pohodlí jejich
obyvatel.
56
Pokyn Generála DeWitta k tomu, aby byly upraveny k užívání rodinami,
se stavějícím nepodařilo splnit.
57
Kvalitu života v internačním táboře udávaly kromě samotného vybavení, také bez-
pečnostní složky a vedení tábora. Bezpečnostní síly byly v táborech a kolem nich všu-
dypřítomné a přes všechnu snahu o to, aby těmto lidem šlo o prevenci konfliktům,
tak docházelo z jejich strany k provokacím a výhružkám. Vedení táborů se snažilo
být k americkým občanům japonského původu přiměřeně mírné, protože se vedoucí
táborů obávali, že špatné zacházení povede k reciprocitě na Američanech v japonském
zajetí a dále se většina z vedoucích domnívala, že loajalita internovaných se dá získat
spíše mírným zacházením než přísným.
58
54
BURTON, J. F., ROOSEVELT, E.
op. cit.,
str. 45
55
DANIELS, R.
op. cit., s
tr. 240
56
DANIELS, R.
op. cit.,
str. 226
57
HAYASHI, B. M.
op. cit.
, str. 90-93
58
HAYASHI, B. M.
op. cit.,
str. 93-94