544 / 610
542
Soud, jehož stanovisko prezentoval soudce Stone se však ve svém rozhodnutí ze dne
21. 6. 1943 s argumentací Gordona Hirabayashiho neztotožnil, i když vyjádřil určitou
pochybnost o tom, jestli použitá opatření byla adekvátní vůči dané hrozbě. K povaze
Nařízení Stone uvádí:
„Napadené předpisy byly obranými prostředky k zajištění účelu ochrany daných vojen-
ských oblastí, v době, kdy byly ohroženy nálety a přepady japonských sil, sabotážemi a špi-
onáží…V případě bezprostředního nebezpečí je třeba volit mezi zřetelným zhoršení posta-
vení a útrapami mnohých obyvatel a úplnou pasivitou a vzdáním se obrany tváří v tvář
skutečnému nebezpečí.“
78
Soud si tedy sice uvědomoval problematičnost DeWittových opatření, avšak stej-
ně jako generál, ospravedlňoval diskriminaci a útisk všech osob japonského původu,
„Vojenskou nutností“,
s Hirabayashiho námitkou
79
, se vypořádává v následující pasáži,
ve které de facto připouští, že dělení občanů na základě rasy, je v některých případech
odůvodněné:
„
Samotný fakt, že útok na naše břehy byl veden Japonci a ne jinou nepřátelskou mocností
staví tyto občany japonského původu do úplně odlišného postavení než ty, kteří nemají
s Japonci nic společného.“
80
Soud tedy odmítl všechny Hirabayashiho námitky, potvrdil ústavnost napadených
nařízení a potvrdil trest pro Hirabayashiho trest, který stanovil prvoinstanční soud.
Rozsudek prezentovaný Stonem potvrdili souhlasnými stanovisky další tři jeho kole-
gové. Soudce Douglas, i přes to, že podává souhlasné stanovisko, upozorňuje na určité
aspekty, které staví napadenou legislativu do negativního světla:
„Myslím, že je podstatné upozornit na to, že zde řešíme problém s loajalitou, nikoliv
asimilací. Loajalita je záležitostí vůle a srdce, nikoliv rasy. To je v kostce historie Ameriky.
Navíc vina v naší zemi není kolektivní, ale osobní. Zadržení z rozumného důvodu je jedna
věc, uvěznění na základě rasy je věc druhá.“
81
Soudce Murphy vyjadřuje podobnou obavu jako soudce Douglas, v jedné z nejpře-
svědčivějších částí rozsudku uvádí:
„Říci, že se jakákoli skupina nemůže asimilovat, znamená připustit, že velký americký
experiment selhal, že náš způsob života selhal ve srovnání s normálním připoutáním jistých
skupin k zemi jejich předků.“
82
78
Rozhodnutí nejvyššího soudu USA ve věci Hirabayashi v. Spojené státy.
Op. cit.
79
Hirabayashi připustil, že zákaz nočního vycházení ve vojenských zónách je nutnou prevencí před sabo-
tážemi, neustále však upozorňoval na to, že je neústavní, diskriminační a neamerické, aby se zákaz vzta-
hoval pouze na osoby japonského původu. Viz: Rozhodnutí nejvyššího soudu USA ve věci Hirabayashi
v. Spojené státy.
Op. cit.
80
Rozhodnutí nejvyššího soudu USA ve věci Hirabayashi v. Spojené státy.
Op. cit.
81
Rozhodnutí nejvyššího soudu USA ve věci Hirabayashi v. Spojené státy.
Op. cit.
82
Rozhodnutí nejvyššího soudu USA ve věci Hirabayashi v. Spojené státy.
Op. cit.
překlad použit z:
SELTENREICH, R., KUKLÍK J.
Dějiny anglo-amerického práva.
Praha:Linde, c2007, str. 752