SBORNÍK 66 SVOČ 2016

546 / 610

544
legislativě, bojovat se stejným nasazením jako Minoru Yasui a Gordon Hirabayashi.
Na jeho podporu se zapojila pobočka ACLU ze Severní Karolíny, která poskytla zdroje
pro kvalitní právní posouzení a právní pomoc, ačkoli se k této podpoře zprvu stavěla
odmítavě, kvůli obavám, že plastická operace obviněného snižuje šanci na jeho úspěch
u soudu a negativně ovlivňuje veřejné mínění.89
Korematsu byl uznán vinným u Federálního obvodního soudu v San Franciscu, ač-
koli jeho právní zástupci W. Collins a C. E. Rust napadali samotné nařízení č. 906690
a argumentovali s velkým zápalem. Nařízení č. 9066 označili za protiústavní výkon
pravomocí prezidenta a porušení práva na rovnou ochranu práv, garantované 14. do-
datkem, vyčleněním pouze Američanů japonského původu k odsunu, na základě jejich
rasy. Další námitky se týkali zbavení svobody bez náležitých procesních ustanovení
a omezení svobody pohybu občanů bez vyhlášení stanného práva.91
Případ byl nakonec projednán před Nejvyšším soudem USA 11. a 12. října 1944,
a rozhodnut 18. prosince téhož roku. Soud řešil otázku, přesně zestručněnou dopisem
amici curiae od ACLU, řečenou takto:
„Může nebo nemůže být občan Spojených států, kvůli svému japonskému původu, uvěz-
něn ve vojenské věznici obehnané ostnatým drátem, eufemisticky nazývaných relokačními
centry, ve skutečnosti koncentračními tábory?“92
Soud nakonec rozhodl v neprospěch Freda Korematsu, s většinovým názorem 6
soudců proti 3 disentním. Většinové stanovisko prezentoval soudce Black. Hned na za-
čátku říká, že:
„Všechna omezení občanských práv jedné rasové skupiny jsou automaticky podezřelá.
Následně dodává: „To neznamená, že všechna taková omezení jsou protiústavní, jen to
znamená, že se taková omezení musejí podrobit co nejpřísnějšímu zkoumání. Naléhavá
veřejná nutnost může taková omezení ospravedlnit, rasová nenávist nikoli.“93
Základní argument se opírá o nemožnost rychle zjistit, kdo je v dané skupině loajál-
ní občan Spojených států, a kdo nikoli a tudíž je nemožné je rychle a efektivně oddě-
lit. Stejně jako v případu zákazu vycházení (případ Hirabayashi), je dočasné odsunutí
zdůvodněno „vojenskou nezbytností“ z důvodu že není možné bezprostředně rozlišit
osoby loajální a neloajální. Soudce Black dále rozvádí stanovisko soudu s tím, že:
„…jsme si vědomi útrap, které toto Nařízení uložilo na velkou skupinu amerických
občanů. Ale útrapy jsou součástí války, a válka je nakupením útrap. Všichni občané, ať už
89 BANGARTH, S. D. op. cit., str. 157
90 Executive Order No. 9066, op. cit.
91 BANGARTH, S. D. op. cit., str. 160
92 BANGARTH, S. D. op. cit., str. 169
93 Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ve věci Korematsu 323 U.S.214 (1944) ze dne 18. prosince 1944.
Dostupné z: [cit. 2016-28-03] Rozhodnutí
Nejvyššího soudu USA ve věci Korematsu. Op. cit.