548 / 610
546
Prezentoval názor, že v momentě, kdy není vyhlášeno stanné právo a fungují státní
i federální soudy, takové příkazy překračují meze ústavnosti a padají do
„odporné pro-
pasti rasismu“.
Evakuační příkazy vydané generálem DeWittem byly očividnou raso-
vou diskriminací, zbavoval Americké občany japonského původu stejné úrovně právní
ochrany, garantované 5. Dodatkem, a dalších ústavou zaručených práv, jako právo zvo-
lit si, kde budou žít a pracovat, svobodu pohybu a další práva podle 14. Dodatku. Také
upozornil, že zde v život uvedená presumpce viny je neospravedlnitelná, a podkopává
základní zásady právního státu. Vyvrátil též poměrně přesvědčivě argument o nutnosti
jednat při odsunu rychle, protože poslední z
„podvratných osob“
byly odsunuty až 11
měsíců po útocích na Pearl Harbour.
99
Posledním disentním stanoviskem je stanovisko soudce Jacksona. Jeho stanovisko
není ani tak právní argumentací, jako spíše zamyšlením. Uvažuje nad tím, jaké pozadí
mají opravdu zmíněné vojenské příkazy:
„Pokud vedle sebe postavíme 4 osoby různého původu, tak jedině osoba japonského půvo-
du bude porušovat právo svou pouhou přítomností na určitém území. Jedině osoba s japon-
skými rodiči bude, s rodiči které si nemohla vybrat, s tím že má tento rasový původ, který
nemůže změnit.“
100
Na jednoduchém případě tedy uvádí, že jde o zřejmý rasismus. Nad to upozorňuje
na nebezpečí, že vojenští velitelé se snaží zaštítit soudními rozhodnutími princip rasové
diskriminace. S tím, že pokud ho schválil i Nejvyšší soud Spojených států, tak: to bude
mít dalekosáhlé a dlouhodobé následky.
„Tento princip pak bude navždy ležet jako nabité zbraň v právním řádu, pro jakoukoli
autoritu, která bude tvrdit, že ji naléhavě potřebuje.“
101
Tři stanoviska
,
která značně zpochybňují argumentaci většiny soudu a zároveň uka-
zují na určitý rasistický duch, který v té době ve Spojených státech i na Nejvyšším
soudu, panoval. V celkovém kontextu rozhodnutí je jistě vhodné věnovat pozornost
i tomu, jak vehementně se soud bránil označení center za koncentrační tábory, nazý-
vající pojem odporným a takové nazývání neospravedlnitelným.
Rozsudek Korematsu, je vnímán jako jedna z největších skvrn na pověsti Nejvyššího
soudu USA. Dodnes nebyl samotným soudem překonán a jedná se spolu s dalšími
rozsudky z doby druhé světové války o příklad toho, co bývá nazýváno latinsky: „
Silent
enim leges inter arma
.“
102
Neboli v časech války zákony mlčí – v časech války je povole-
no to, co by jindy bylo zřejmě jasně protiprávní.
99
Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ve věci Korematsu.
Op. cit.;
BANGARTH, S. D.
op. cit.
, str. 171-
172; TUSHNET. M.
I Dissent.
Boston: Beacon Press, c2008, str. 115-121
100
Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ve věci Korematsu.
Op. cit
101
Rozhodnutí Nejvyššího soudu USA ve věci Korematsu.
Op. cit
102
CICERO.
PRO MILONE
. [online] Dostupné z:
http://www.thelatinlibrary.com/cicero/milo.shtml