SBORNÍK 66 SVOČ 2016

549 / 610

547
4.4 Ex parte Endo
Poslední z velkých případů z dob internace ve věci Ex parte Endo byl vyústěním tehdy
už spojené snahy JACL a ACLU o osvobození nespravedlivě zadržovaných Američanů
japonského původu. Obě organizace se dlouhodobě snažily poukázat na nespravedlnost
a neoprávněnost aplikovaného principu kolektivní viny, kvůli kterému v internaci skon-
čili i lidé, o jejichž loajalitě se nedalo pochybovat a dokonce i děti, u nichž jakékoliv
důvody uváděné v důvodové zprávě internačních opatření působily vysloveně absurd-
ně a směšně.103
Pro další z pokusů, který měl otestovat před Nejvyšším soudem ústavnost naříze-
ní persekuujících osoby japonského původu byla vybrána internovaná Nisei Mitsuye
Endo, která splňovala prototyp perfektně asimilované Američanky japonského půvo-
du. Endo, která před válkou pracovala na odboru pro motorová vozidla v Sacramentu,
konvertovala ke křesťanství a nikdy v životě nebyla v Japonsku ani se s nikým z Císařství
nestýkala, a jejíž bratr působil v americké armádě, se zdála jako ideální osoba pro snahu
poukázat na neodůvodnitelnou nespravedlnost spočívající v plošném uvěznění všech
osob japonského původu bez ohledu na jejich jednání.104
Za Endo, která byla internována v relokačním centru WRA Topaz v Utahu, se práv-
níci JACL a ACLU dovolávali writu „Habeas corpus“.105 Právník James Purcell v návrhu
na propuštění slečny Endo poukazoval opět na to, že není možné uznat právní exis-
tenci zmocnění, které by generála DeWitta zmocňovalo k zahájení internací a zároveň
i na to, že tolikrát vzpomínaná doktrína „Vojenské nutnosti“ není podložená reálnou
hrozbou, která by bezpečnosti USA hrozila. Jako závěrečný argument Purcell použil
i to, že vzhledem k tomu, že v USA stále řádně fungují soudy, nelze smýšlet o tom, že
by platilo stanné právo, které by armádu opravňovalo k jednání nad rámec pravomocí
v době míru, což byl názor, který Nejvyšší soud vyjádřil už v roce 1866 v případu „Ex
parte Milligan“.106
Před Nejvyšším soudem byla kauza Endo projednávána až 12. října 1944, v té době
už za Mitsuye Endo stála celá skupina právních expertů ve službách JACL a ACLU.
Rozhodnutí ve věci bylo vydáno 18. prosince 1944 a za Soud ho vyjádřil opět soud-
ce Douglas. Soud poukázal na to, že celý přesun Američanů japonského původu
z Pacifického pobřeží neměl v první fázi probíhat jako nucená internace pod dohle-
dem exekutivy, ale pouze jako přesun svobodných občanů do vnitrozemí, k čemuž
však díky nechuti vrcholných představitelů vnitrozemských států nikdy nedošlo.107
103 BANGARTH, S. D. op. cit., str. 167
104 BANGARTH, S. D. op. cit., str. 158
105 Habeas corpus – Writ známý v anglo-americkém právu zajišťující předvedení určité osoby k soudu,
který rozhoduje, o jejím případném dalším uvěznění nebo propuštění na svobodu. Jde o ochranu před
neoprávněným zbavováním osobní svody. Viz: SELTENREICH, R., KUKLÍK, J. op. cit. str. 58
106 BANGARTH,S.D.op.cit.,str.160
107 Rozhodnutí nejvyššího soudu USA ve věci Ex parte Endo 323 U.S. 283 (1944) ze dne 18.12.1944.
Dostupné z: [cit. 2016-26-03]