8 / 124
6
bylo jednou provždy dané, zajištěné a neměnné. Naopak, teoretický a judiciální dis-
kurs ukazuje, že obsah a rozsah lidských práv se vyvíjí. Dělení lidských práv na práva
„tradiční“, přirozená, občanská, „první generace“ a na práva „nová“, sociální, „druhé
generace“, není zdaleka jen teoretický problém, ale i velké politikum, a to na vnitro-
státní a mezinárodní úrovni. Proti pojetí, které výslovně či implicitně vyhrazuje určitá
lidská práva jako práva druhé kategorie, se staví koncepce univerzality, nedělitelnosti
a vzájemné závislosti a propojenosti lidských práv.
Kromě autorských textů obsahuje tento svazek také textové přílohy. Na rozdíl
od základních mezinárodních smluv o lidských právech, které jsou dnes vesměs dob-
ře přístupné nejen v oficiálních sbírkách zákonů či mezinárodních smluv, ale i v dal-
ších publikacích, tento svazek v příloze přináší významné mimosmluvní dokumenty.
Zařadili jsme tam kromě známé Všeobecné deklarace lidských práv (1948) také v čes-
kém prostředí méně známé dokumenty, jako Vídeňskou deklaraci (1993) a Deklaraci
Mezinárodní organizace práce o základních pracovních právech (1998).
Autoři příspěvků i vědecký redaktor uvítají připomínky a náměty, které by mohly
přispět ke zkvalitnění činnosti Výzkumného centra a obsahu nové ediční řady.
Pavel Šturma