SLP 01 (2013)

jazykem pak kontrastuje právní a faktická slabost těchto mechanismů, jejichž závěry

mají právní sílu doporučení a bývají státy jen zčásti respektované a plněné.

Vedle soudních a kvazisoudních orgánů složených z nezávislých expertů však na mezi-

národní úrovni působí také mezivládní orgány, jako byla Komise OSN pro lidská práva

a nyní (od r. 2006) Rada pro lidská práva. Jedná se o politické orgány OSN (popř. jiných

mezinárodních organizací), do kterých jsou volené státy, jež pak posuzují, jak další člen-

ské státy dodržují lidská práva. Taková debata má silně politickou povahu.

Zdá se, že diskuse o právu a politice lidských práv, včetně problémů s tím spoje-

ných, bude vhodné strukturovat. Určité problémy jsou spojené se vznikem a vývojem

lidských práv, jiné s jejich obsahovou neurčitostí (a nutností dotváření v procesu inter-

pretace a aplikace), jiné pak s univerzalitou lidských práv a jejími limity (kulturní pod-

míněností) a rozpory mezi rétorikou a reálnou politikou států v oblasti lidských práv.

ͭ. Původ a pojem lidských práv

Problém začíná u samotné terminologie. Jako nejobecnější pojem zde používáme

„lidská práva“. Tento výraz je pochopitelně požíván i v širším než právním smyslu.

Vyjdeme-li z filozofických základů a přirozenoprávní teorie lidských práv, pak je evi-

dentní, že tento pojem nemůže být plně nahrazen jinými pojmy, jako jsou „základní

práva“, „občanská práva“, apod.

Filozofické základy lidských práv (v moderním, evropském pojetí) pocházejí z ob-

dobí osvícenství a jsou spojené s racionalistickou doktrínou přirozeného práva, včet-

ně teorie společenské smlouvy (John Locke, Thomas Paine, Jean-Jacques Rousseau).

Tyto teorie, které zdůvodnily přirozená práva lidské bytosti, jako právo na život, svo-

bodu, majetek, bezpečnost, štěstí, atd., byly ideovými základy Francouzské revolu-

ce a Americké revoluce. Promítly se také do tehdejších lidskoprávních dokumentů.

Dalším ideovým zdrojem byla teorie liberalismu, která zdůrazňovala individualistické

občanské svobody (Immanuel Kant, John Stuart Mill).

Avšak i v právním smyslu (pozitivně právní koncepce) představují nejobecnější po-

jem lidská práva jako souhrn všech subjektivních práv jednotlivců stanovených v ná-

rodních ústavách a mezinárodněprávních dokumentech o lidských právech.

Je skutečností, že mnohé vnitrostátní listiny práv používají spíše výrazu „základní

práva“

(fundamental rights, droits fondamentaux, Grundrechte)

, popř. veřejné svobody

(libertés publiques).

Jde o terminologii, která byla dříve spojována jen s vnitrostátní

úpravou lidských práv. Nicméně Evropská unie přijala v roce 2000 Chartu základních

práv EU, která se v modifikované podobě stala právně závazným dokumentem na zá-

kladě odkazu v čl. 6 Lisabonské smlouvy (2007).

Viz NOWAK, M.:

Introduction to the International Human Rights Regime

. Leiden – Boston: Martinus

Nijhoff Publ., 2003, s. 9-10.

Viz NOWAK, M.: op. cit., s. 4.