10 / 124
8
jazykem pak kontrastuje právní a faktická slabost těchto mechanismů, jejichž závěry
mají právní sílu doporučení a bývají státy jen zčásti respektované a plněné.
Vedle soudních a kvazisoudních orgánů složených z nezávislých expertů však na mezi-
národní úrovni působí také mezivládní orgány, jako byla Komise OSN pro lidská práva
a nyní (od r. 2006) Rada pro lidská práva. Jedná se o politické orgány OSN (popř. jiných
mezinárodních organizací), do kterých jsou volené státy, jež pak posuzují, jak další člen-
ské státy dodržují lidská práva. Taková debata má silně politickou povahu.
Zdá se, že diskuse o právu a politice lidských práv, včetně problémů s tím spoje-
ných, bude vhodné strukturovat. Určité problémy jsou spojené se vznikem a vývojem
lidských práv, jiné s jejich obsahovou neurčitostí (a nutností dotváření v procesu inter-
pretace a aplikace), jiné pak s univerzalitou lidských práv a jejími limity (kulturní pod-
míněností) a rozpory mezi rétorikou a reálnou politikou států v oblasti lidských práv.
ͭ. Původ a pojem lidských práv
Problém začíná u samotné terminologie. Jako nejobecnější pojem zde používáme
„lidská práva“. Tento výraz je pochopitelně požíván i v širším než právním smyslu.
Vyjdeme-li z filozofických základů a přirozenoprávní teorie lidských práv, pak je evi-
dentní, že tento pojem nemůže být plně nahrazen jinými pojmy, jako jsou „základní
práva“, „občanská práva“, apod.
Filozofické základy lidských práv (v moderním, evropském pojetí) pocházejí z ob-
dobí osvícenství a jsou spojené s racionalistickou doktrínou přirozeného práva, včet-
ně teorie společenské smlouvy (John Locke, Thomas Paine, Jean-Jacques Rousseau).
Tyto teorie, které zdůvodnily přirozená práva lidské bytosti, jako právo na život, svo-
bodu, majetek, bezpečnost, štěstí, atd., byly ideovými základy Francouzské revolu-
ce a Americké revoluce. Promítly se také do tehdejších lidskoprávních dokumentů.
Dalším ideovým zdrojem byla teorie liberalismu, která zdůrazňovala individualistické
občanské svobody (Immanuel Kant, John Stuart Mill).
2
Avšak i v právním smyslu (pozitivně právní koncepce) představují nejobecnější po-
jem lidská práva jako souhrn všech subjektivních práv jednotlivců stanovených v ná-
rodních ústavách a mezinárodněprávních dokumentech o lidských právech.
3
Je skutečností, že mnohé vnitrostátní listiny práv používají spíše výrazu „základní
práva“
(fundamental rights, droits fondamentaux, Grundrechte)
, popř. veřejné svobody
(libertés publiques).
Jde o terminologii, která byla dříve spojována jen s vnitrostátní
úpravou lidských práv. Nicméně Evropská unie přijala v roce 2000 Chartu základních
práv EU, která se v modifikované podobě stala právně závazným dokumentem na zá-
kladě odkazu v čl. 6 Lisabonské smlouvy (2007).
2
Viz NOWAK, M.:
Introduction to the International Human Rights Regime
. Leiden – Boston: Martinus
Nijhoff Publ., 2003, s. 9-10.
3
Viz NOWAK, M.: op. cit., s. 4.