SLP 02 (2013)

vých trhů, rychlá ekomonická integrace, pokračující rozvoj vědy a techniky a radikální

změny v možnostech organizace práce a výrobních postupů jsme dnes postaveni před

zásadní změny ve způsobu vykonávání práce.

Z důvodu úspory nákladů jsou zaměst-

navatelé nuceni svěřit některé vysoce specializované nebo doplňkové činnosti jako je

marketing, účetnictví či péči o klienty jiným specializovaným subjektům (tzv. horizon-

tální outsourcing) či některé úkoly provádět prostřednictvím „levnějších“ subdodava-

telů.

Tyto „relativní kontrakty“, jak se v praxi někdy též pro svůj doplňkový charakter

ale též rostoucí význam a četnost nazývají, umožňují zaměstnavatelům lépe omezovat

riziko plynoucí jednak z obtížně předpověditelného vývoje trhu, jednak z neustálého

tlaku na snižování ceny práce (tj. obcházet pracovněprávní ochranu i nákladnost ply-

noucí z daňových předpisů a předpisů práva sociálního zabezpečení). Příklady jako

agenturní zaměstnanci, dočasně přidělení zaměstnanci (v rámci koncernu), zaměst-

nanci pracující na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr,

profesionální sportovci či osoby konající tzv. ekonomicky závislou samostatnou výdě-

lečnou činnost (často se jedná o závislost na jednom významném klientovi)

prokazují,

že před důsledky globalizace potřebují chránit nejenom zaměstnanci ve standardním

pracovněprávním vztahu – pracovním poměru.

Recentní rozkvět ekonomicky samostatné výdělečné činnosti, někdy též nazývané

samostatnou výdělečnou činností druhé generace, není zdaleka jen zahraničním pro-

blémem. Dle dostupných statistických údajů Eurostatu přestavovalo v roce 2007 v kaž-

dém členském státě z celkového počtu samostatně výdělečně činných osob cca. 50%

samostatně výdělečně činné osoby, které nezaměstnávají žádné zaměstnance. V České

republice, Litvě, Portugalsku, Slovensku a VB byl tento počet dokonce vyšší (70%

a více). Vezmeme-li v úvahu ekonomické a sociální změny, které vysvětlují vznik no-

vých forem samostatně výdělečné činnosti, a zkušenosti zemí, které tyto nové formy

samostatně výdělečné činnosti regulovaly, můžeme předpokládat, že velmi výrazná část

této skupiny ekonomicky výdělečného obyvatelstva pracuje v situaci faktické ekono-

Menghini, L.: Subordinazione e dintorni: itinerari della giurisprudenza, 1998, č. 21 Quaderni di Dritto

del Lavoro e delle Relazioni industriali, str. 224.

Jedná se hierarchické vztahy na trhu, kdy významný klient je schopen vnutit svým subdodavatelům své

standardy výroby, definovat jejich vstupy i výstupy a konečně přenést na ně rizika plynoucí z negativního

vývoje na trhu.

K tomu zejména Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Nové tendence

v oblasti samostatné výdělečné činnosti: specifický případ ekonomicky závislé samostatné výdělečné čin-

nosti (stanovisko z vlastní iniciativy), 2011/C 18/08. Dále lze odkázat na zpávu EIRO Self-employed

workers: industrial relations and working conditions (Osoby samostatně výdělečně činné: průmyslové

vazby a pracovní podmínky), 2009.

K tomu zejména bod 5 usnesení Evropského parlamentu ze dne 11. 7. 2007 o modernizaci pracov-

ního práva s cílem čelit výzvám 21. století (on modernising labour law to meet the challenges of the

21st century) 2007/2023(INI) Dokument je dostupný

do?pubRef=-//EP//TEXT%20TA%20P6-TA-2007-0339%200%20DOC%20XML%20V0//EN (Cit.:

10. 7. 2012).