15 / 284
13
mické závislosti. V roce 2010 činil v České republice počet podnikatelů bez zaměst-
nanců 658.300, což je 17,7% z celkového počtu zaměstnaných osob.
10
Na mezinárodních i národních diskusních fórech
11
se tak stále více zdůrazňuje sna-
ha adekvátní právní reakce na tyto společenské a ekonomické změny.
12
Tyto požadavky
jsou kromě výše uvedeného odůvodněny globalizováním národních přístupů k vyme-
zení závislé práce, jak prokazuje příběh institutu vysílání pracovníků k nadnárodnímu
poskytování služeb,
13
volby práva,
14
jakož i neutěšená situace neohlášených (nelegálních)
migrantů.
15
Proto zejména specializovaná organizace OSN Mezinárodní organizace
práce (MOP) dlouhodobě diskutovala potřebu mezinárodní spolupráce při vymezení
definičních znaků závislé práce, resp. pracovního poměru. Mezinárodní pomoc se
materializovala do podoby Doporučení Mezinárodní organizace práce č. 198 o pra-
covním poměru, neboť „
there is a role for international guidance to Members in achieving
this protection through national law and practice, and that such guidance should remain
relevant over time
…“
16
Mezinárodní přístup k vymezení závislé práce je zohledněn nejen
10
V roce 1993 se jednalo o 308.200 osob, což činilo 9,3% z celkového počtu zaměstnaných osob. Více
ČSU Výběrové šetření pracovních sil zde
http://www.czso.cz/cz/cr_1989_ts/0501.pdf(Cit. 4. 10. 2012).
Srov. též
http://www.podnikatel.cz/clanky/pocet-podnikatelu-mpo-statistiky/(Cit.: 4. 10. 2012).
11
Z poslední doby lze např. poukázat na hlavní téma mezinárodní vědecké konference pořádaná PF MU
v Brně, PF UK v Praze, PF ZCU v Plzni, Ústavem státu a práva AV ČR a Společností pro pracovní právo
a právo sociálního zabezpečení, která se konala 3.-5. řijna 2012. Tímto tématem byla „Závislá práce a její
podoby.“
12
K situaci v MOP srov. Casale, G. (ed.): The Employment Relationship, A Comparative Overview,
International Labour Office, Hart, Geneva 2011, str. 30.
13
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků
v rámci poskytování služeb sama nevymezuje, kdo se rozumí vyslaným zaměstnancem. Určení obsahu
tohoto pojmu je přenecháno členským států EU, resp. EHP a Švýcarsku, což v praxi výrazně snižuje úro-
veň ochrany vyslaných zaměstnanců. Může tak totiž docházet k situacím, kdy je určité fyzické osobě prá-
vem jednoho členského státu přiznán status zaměstnance, zatímco jiný členský stát tuto fyzickou osobu
za zaměstnance nepovažuje. Českým a slovenských příkladem by mohli být právě zaměstnanci pracující
na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Poukázat lze na podobný problém
u dříve platné směrnice č. 96/34/ES, směrnice č. 97/81/ES a 99/70/ES.
14
Smluvní strany mohou být v pokušení zvolit jako rozhodné takové (pracovní) právo, jenž umožní osobu
konající závislou práci zbavit ochrany vyplývající z rozhodné pracovněprávní úpravy. Neboť jak rozhodl
BAG ve známém rozsudku ze dne 24.8.1989, smysl absolutních kogentních norem není například hájit
zájmy zaměstnance proti neodůvodněné výpovědi. DB 1990, str. 1666 a násl. Naopak italský Nejvyšší
soud odmítl aplikovat zahraniční právo právě proto, že neobsahovalo rozumná omezení práva zaměst-
navatele dát výpověď z pracovního poměru. Rozsudek Corte di Cassazione č. 10215 z 4. 5. 2007. Více
Nogler, L.: The Concept of Subordination in European and Comparative Law, University of Trento, Italy,
2009, str. 15.
15
Srov. International Labour Office Report VI Decent Work in the formal economy – Sixth item on the
agenda, Geneva, June 2002, str. 45.
16
Preambule Doporučení, bod 8.; v českém překladu – existuje zde potřeba pro mezinárodní instruktivní
pomoc pro členy, aby bylo zajištěno dosažení ochranné funkce pracovního práva prostřednictvím národ-
ního práva a praxe, a tato potřeba bude zřejmě trvat po určitou dobu.