21 / 284
19
I brněnský kolektiv však do pracovního práva řadí problematiku související s právem
na práci a jeho veřejnoprávní úpravou.
38
Naopak Tröster tradičněji rozeznává pouze individuální a kolektivní pracovní
právo. Pracovní právo pak chápe jako právo závislé práce.
39
Stejně tak T. Liszcz.
40
G. Löschnigg ve své renomované rakouské učebnici definuje pracovní právo stále v sou-
ladu s H. Pottohoffem jako zvláštní právo námezdních pracovníků a rovněž do něj řadí
pouze individuální a kolektivní pracovní právo.
41
Základem úspěchu a proveditelnosti vědeckého výzkumu je pokud možno nejpřes-
nější vymezení jeho předmětu, proto i zde bude přikročeno k vymezení pracovního
práva, z něhož následně vyjdeme při bližším zkoumání závislé práce. Při zohlednění
omezené schopnosti každé definice postihnout vnitřní bohatost obsahu českého pra-
covního práva jej pro naše potřeby pracovně vymezujeme jako soubor právních norem
upravujících výkon závislé práce fyzické osoby dávající se úplatně k dispozici zaměst-
navateli (individuální pracovní právo), účast kolektivů zaměstnanců na řízení podniku
či provozu zaměstnavatele za účelem dosažení sociálního smíru (kolektivní pracovní
právo), jakož i státní politiku zaměstnanosti. Takto pojaté pracovní právo v sobě zahr-
nuje jak soukromoprávní, tak veřejnoprávní část.
ͭ. Předmět individuálního pracovního práva
Pro zkoumání pojmu závislá práce je klíčová oblast individuálního pracovního práva.
Jejím předmětem není dispozice s věcí jako v případě smlouvy o prodeji, půjčce, výpůjč-
ce či o nájmu (v současném pojetí), ale poskytování služeb,
42
služební činnosti
43
či jinak
řečeno nájem práce nebo též směna práce za peníze. Předmětem pracovněprávních vzta-
hů tak mohou být pouze činnosti, které jsou výsledkem reprodukce pracovního procesu,
může se přitom jednat o lidské
44
činnosti faktické i právní, fyzickou i duševní práci.
45
Již
judikatura rakouských živnostenských soudů a posléze též prvorepubliková judikatura
a literatura charakterizovaly takovou práci shrnujícím termínem „práce juristicky nesa-
mostatná“. Platná česká (i slovenská) úprava upřednostnila pojem závislá práce považujíc
za tuto práci konanou v soukromoprávním i veřejnoprávním vztahu.
Výkon závislé práce upravuje především zákoník práce a další pracovněprávní před-
pisy, čemuž se budeme věnovat na dalších stránkách této práce.
38
Galvas, M.; Gregorová, Z.; Hrabcová, D.: Základy pracovního práva, Plzeň, Aleš Čeněk, 2010, str. 15.
39
Tröster, P.: Postavení pracovního práva v právním systému České republiky, in Kodifikace a dekodifikace
soukromého práva v dnešním právním vývoji, Praha, Karolinum, 1998, str. 91.
40
Liszcz, T.: Prawo pracy, 5. vyd., Warszawa, LexisNexis, 2008, str. 17.
41
Löschnigg, G.: Arbeitsrecht, 11. vyd., Wien 2011, ÖGB Verlag, str. 41 a 45.
42
Viz Richardi, R., Fischinger, Philipp S.: Staudinger, Kommentar zum Bürgerlichen Gesetzbuch mit
Einführungsgesetz und Nebengesetzen, Berlin, Sellier/De Gruyter 2011, str. 9.
43
Srov. Nejvyšší soud, rozhodnutí publikované pod č. 14.646 Vážný.
44
Tak Galvas, M.; Gregorová, Z.; Hrabcová, D.: Základy pracovního práva, Plzeň, Aleš Čeněk 2010, str. 15.
45
Krčmář, J.: Pracovní smlouva, Slovník veřejného práva československého, sv. III, Praha, Eurolex Bohemia
2000, str. 442.